Je to dva roky, co jsem odešla z akademické půdy a zahájila svůj osobní projekt Experimentální rok. Jaký jsem měla záměr, jak to probíhalo, co z toho vzešlo a kam mířím dál?

Jaký jsem měla záměr?

Odchod z VŠE byl určitě předěl. Když jsem přemýšlela, co dále, začala se mi čím dál tím jasněji vyjevovat cesta, kterou mě lákalo se vydat. Chtěla jsem si ponechat volný prostor, aby ke mně mohly přijít věci, které ke mně přijít mají, vystavit samu sebe novým situacím a kontextům a vyzkoušet sebe sama. Pokud jsem se svými studenty řešívala, že v tekutých turbulentních vodách dneška je potřeba naučit se plavat, nenastal náhodou ten moment ukázat, jak tedy umím plavat já?! Myslím, že nastal.

Mým plánem bylo nemít plán, zbourat své ochranné valy, dovolit nejistotě přijít ke mně blíž a nechat panovat princip emergence. S hlubokou důvěrou v sebe, lidi kolem mě i život. Vědomě jsem udělala krok zdánlivě do prázdna. Skládala jsem si mozaiku aktivit tak, jak mi to dávalo smysl. Otevřela jsem řadu nových dveří a hodně jich i zavřela. Přestože je výsledná mozaika pestrá, každý střípek má své místo. Společným jmenovatelem je moje osobní poslání. Sloužím svému vnitřnímu ohni, který mi napovídá, co jo a co ne.

V následujících zamyšleních chci tu vzniknuvší mozaiku nasvítit. Poskládat střípky dohromady a ukázat výsledný obrázek. A pak se nadechnout k nové životní etapě. Z širokého rozkročena ochutnávacího módu přepnout do trochu většího fokusu. Už když jsem Experimentální rok začínala, bylo mi jasné, že je to na dobu určitou. A že mě to dříve či později přitáhne zpátky ke studentům. And here we are. Mozaika níž, mé další působiště ještě níž.

Jaký byl výchozí bod?

Kontext, který klidně přeskočte, pokud Vás nudí, ale přijde mi důležité to říct:

• Odchod z VŠE v roce 2020 mě sice bolel, ale zastihl mě při síle. Oproti přelomu let 2017 a 2018, kdy se v mém životě seběhlo pět významných záseků najednou, které mě prakticky energeticky vygumovaly (ve výuce, která mi vždy dodávala energii, to snad tolik poznat nebylo), odchod byl podstatně menší vlna. A někde hluboko jsem věděla, že je ten odchod asi i dobře. Nebojovala jsem s tím, přijala jsem to, rozloučila jsem se (dě-ku-ji!), odpočinula si a plula jsem dál. Síla byla.
• Experimentální rok jsem si nadesignovala jako ochutnávací. Nechtěla jsem plný úvazek, ani rozjíždět vlastní social business či neziskovku. Odmítla jsem šance, které by si žádaly všechen můj čas pro sebe. Stála jsem o pestrou mozaiku, od které jsem si slibovala rozmanitější experimentování. Základem pro mě bylo nechávat si diář dostatečně prázdný, abych vytvořila příležitost pro spontánní vynořování. Takže prostor byl.
• Součástí Experimentálního roku určitě byla i otázka, zda bych se zvládala uživit mimo akademickou půdu (ano), ale nutno říct, že jsem nebyla vystavena existenciální nouzi. Jednak můj životní styl je dlouhodobě relativně skromný a svobodný, tj. laťka minima, které potřebuji (!) přinést domů neleží vysoko. Ale především, mám milujícího a podporujícího muže a rodinu (dě-ku-ji). Snažila jsem se zkoušet sebe samu, co to šlo, ale přeci se kvůli příležitosti experimentovat nerozvedu a nezpřetrhám vazby... Takže, když by došlo na lámání chleba, zázemí bylo.
• Můj Experimentální rok začínal v době, kdy se rozjížděl covid. Chtěla jsem si vyzkoušet plavání v turbulentních vodách a přiznávám, že mě v počátku nenapadlo, do jakých otáček se ty turbulence mohou dostat. Experimentální rok byl podstatně experimentálnější, než jsem si na startu zvládla vůbec představit. Přesto. Covid se naší rodiny samozřejmě dotknul, ale nikoliv fatálně. Věřím, že jsme se chovali rozumně a šli štěstí naproti. Ale to dost lidí kolem nás také a štěstí neměli... Takže nutno říct - i štěstí bylo.

Čemu jsem se věnovala?

Jdeme na to, mozaika mého Experimentálního roku:

• Tři největší puzzlíky v mé skládačce
• Tři další puzzlíky s hashtagem #rodina
• Tři další puzzlíky s hashtagem #samořízení
• Tři další puzzlíky s hashtagem #changemaker
• Tři nejradostnější tvůrčí experimenty
  
• Tři předměty, které mě provázely a provází
• Tři situace, které byly energeticky nejnáročnější
  
• Čtyři významné situace, které mi dodaly sílu
• Knihy, které mě nejvíc zasáhly
• (Tři rozpracované osobní myšlenky o životě - TBD)
• A mimo toho samozřejmě spousta chyb, tápání, přestřelených limitů, otázek, tvrdých střetů idealisty s realitou, blbých odhadů, chvění, omylů, komunikačních šumů a slepých cest... Nemám problém podělit se ani o toto, ale to je spíš na popovídání než na písmenka.  
  

Bonusy :)

• Osobní mapa lidskosti
• Harry Potter a Koronavirová Pandemie
• (Uzavření smyčky učitel a student - TBD)

Kam mířím dále?

S experimentováním určitě nekončím, ale pocitově vnímám životní předěl. Aktuální adresa? Otvírám kapitolu Univerzita Karlova. Centrum pro přenos poznatků a technologií. Vypadá to, že by to mohlo být dobré působiště pro pedagogiku, hýbání změn i síťování. Rozjíždím zde kurz Živá laboratoř spolupráce, naskočila jsem do redesignu kurzu Management vědy a inovací, seznamuji se s leadery Studentská Hybernská a... asi toho bude povícero :) Když mrknete do Kampusu Hybernská, snadno najdete indicie, že by mi zde mohlo být dobře... 

Uvidíme, jak dlouho tato etapa bude trvat, každopádně se těším. Jdu za lidmi, které znám a kterým důvěřuji. Předpokládám u sebe o něco větší fokus než v předchozích dvou ochutnávacích letech. Svá témata budu rozvíjet nadále, na tom se nic nemění. Vracím se ke studentům, už mi to fakt chybělo. No a experimentovat budu samozřejmě i dál, jen tomu asi nebudu říkat Experimentální rok, ale zase normálně - život :)