Blog

Raději jsem připojená k životu než k sociálním sítím. Občas se mi ale hodí mít nějaké online místo, kam si mohu odložit své rozpracované přemýšlení nebo kde lze vytáhnout trochu více na světlo něco z aktivit, kterým se věnuji.

Odložím si tu pár střípků aktivit z poslední doby - prkýnka z ořešáku, hackaton Hackni politiku a akci S Večerníčkem do Sněmovny. Nejde o aktivity, které by odrážely, čím trávím nejvíc času, ale mám je ráda a chci si je pamatovat.

Jsem idealista a nestydím se za to. A ano, ty střety s realitou občas bolí. Nyní také. Situace kolem ČT houstne. Potřebovala jsem udělat NĚCO, abych sama se sebou vydržela. Vím, že text není dokonalý, ale je sepsaný a odeslaný. Skutečně jen výjimečně se podepisuji se dvěma Ř. Toto je ten případ.

Chci dát po roce dohromady zase shrnutí, jakým aktivitám dávám pozornost a kam jsem se posunula. Nějak mi to ale nejde. Potřebuji ze sebe asi nejdřív dostat jeden krizový zážitek, přestože o tom psát spíše nechci. Tak jen v hrubých konturách, spíš pro sebe, ale zároveň s reflektivními postřehy a nadějí, že to třeba pomůže někomu dalšímu.

Umělá inteligence, která se dostala globálně do běžného užívání, mi způsobuje chvění. Člověk se neubrání úžasu, ale minimálně můj člověk se také neubrání obavám. Jsou tu společenská rizika, ne že ne. Rozvibrovává to ve mně něco, co jsem si pojmenovala aiaiai žal. Potřebuji to aktivně uchopit. Nabízím 9 tipů, které mi v tom pomáhají.

Čtení jsem si v Experimentálním roce užívala plnými doušky. Dvě nejvýznamnější knížky, které mě zasáhly: "Obecná porada o nápravě věcí lidských" od pána, kterého budete znát (Komenský) a "A New History of Management" od pánů, které znát nebudete (Cummings a kol.). A přidávám i stručnou všehochuť s dalšími tipy, které získaly mou ex libris.

Je to dva roky, co jsem odešla z akademické půdy a zahájila svůj osobní projekt Experimentální rok. Jaký jsem měla záměr, jak to probíhalo, co z toho vzešlo a kam mířím dál?

Tento text jsem napsala v září 2020, když jsem rozjížděla Experimentální rok, začínal semestr a mně se stýskalo po studentech. Po řadě konkrétních, ale i po studentech obecně... Seriózně-úsměvné zamyšlení, jak by v pandemii obstály Bradavice, bylo kreativním cvičením, jak zvládat výuku na dálku, a nabídka podpory pro ty, kteří by o ni stáli.

V Experimentálním roce jsem se poměrně nepřekvapivě dostala k přemýšlení nad svým osobním posláním. Potkala jsem také metaforu vztahu člověka a technologií: H^T, což mě v dobrém smyslu slova podráždilo. Obojí mě přivedlo k úvahám na téma lidskost. Ledacos jsem už měla odpřemýšleno dříve. Mám radost, že se mi to podařilo dále rozpracovat.

Škola v přírodě Lauko Mokykla je jedna z nejvíce smysluplných věcí, do které jsem se kdy pustila. Ale byly i další důležité puzzlíky s hashtagem #rodina: významné nevýznamnosti, péče na sto způsobů a Rodinný almanach. Sem většinou lidi moc nepouštím, ale pro celkový obrázek Experimentálního roku mi dává smysl trochu posunout hranici.

Megatrendy byly významný puzzlík s hashtagem #changemaker, ale byly i další. Tři z nich, které opravdu nechci minout: předmět Hacking mysli na ČVUT FIT, rozcestník Stojíme za Ukrajinou s Česko.Digital a vize Knihovny jako majáky pro Nadaci OSF. O všem by šlo povídat dlouze, ale tak aspoň stručně. Čtěte dál.