Blog

Před dvěma lety touto dobou jsme finišovali rozcestník pomoci Stojíme za Ukrajinou. Bylo nám jasné, co je POTŘEBA, stejně jako mnoha dalším, kteří pomáhali jinak. Co je POTŘEBA dnes? Nabízím svůj pohled a prahnu po vašem.

Chci dát po roce dohromady zase shrnutí, jakým aktivitám dávám pozornost a kam jsem se posunula. Nějak mi to ale nejde. Potřebuji ze sebe asi nejdřív dostat jeden krizový zážitek, přestože o tom psát spíše nechci. Tak jen v hrubých konturách, spíš pro sebe, ale zároveň s reflektivními postřehy a nadějí, že to třeba pomůže někomu dalšímu.

Umělá inteligence, která se dostala globálně do běžného užívání, mi způsobuje chvění. Člověk se neubrání úžasu, ale minimálně můj člověk se také neubrání obavám. Jsou tu společenská rizika, ne že ne. Rozvibrovává to ve mně něco, co jsem si pojmenovala aiaiai žal. Potřebuji to aktivně uchopit. Nabízím 9 tipů, které mi v tom pomáhají.

Čtení jsem si v Experimentálním roce užívala plnými doušky. Dvě nejvýznamnější knížky, které mě zasáhly: "Obecná porada o nápravě věcí lidských" od pána, kterého budete znát (Komenský) a "A New History of Management" od pánů, které znát nebudete (Cummings a kol.). A přidávám i stručnou všehochuť s dalšími tipy, které získaly mou ex libris.

Je to dva roky, co jsem odešla z akademické půdy a zahájila svůj osobní projekt Experimentální rok. Jaký jsem měla záměr, jak to probíhalo, co z toho vzešlo a kam mířím dál?

Tři největší puzzlíky v mé skládačce v rámci osobního projektu Experimentální rok: Lauko Mokykla, Red Button a Megatrendy. Co se za tím skrývá, jak to probíhalo a jaké výsledky můžete vidět? Přečtěte si víc.

Tento text jsem napsala v září 2020, když jsem rozjížděla Experimentální rok, začínal semestr a mně se stýskalo po studentech. Po řadě konkrétních, ale i po studentech obecně... Seriózně-úsměvné zamyšlení, jak by v pandemii obstály Bradavice, bylo kreativním cvičením, jak zvládat výuku na dálku, a nabídka podpory pro ty, kteří by o ni stáli.

V Experimentálním roce jsem se poměrně nepřekvapivě dostala k přemýšlení nad svým osobním posláním. Potkala jsem také metaforu vztahu člověka a technologií: H^T, což mě v dobrém smyslu slova podráždilo. Obojí mě přivedlo k úvahám na téma lidskost. Ledacos jsem už měla odpřemýšleno dříve. Mám radost, že se mi to podařilo dále rozpracovat.

Škola v přírodě Lauko Mokykla je jedna z nejvíce smysluplných věcí, do které jsem se kdy pustila. Ale byly i další důležité puzzlíky s hashtagem #rodina: významné nevýznamnosti, péče na sto způsobů a Rodinný almanach. Sem většinou lidi moc nepouštím, ale pro celkový obrázek Experimentálního roku mi dává smysl trochu posunout hranici.

Pomoc Red Button zlepšovat síťové fungování je klíčový puzzlík (nejen) #samořízení, ale našly by se i další: koncept knížky, webinář Holakracie a Tyrkysová výzva. Zajímá Vás více? Tady je pár slov k tomu.

Megatrendy byly významný puzzlík s hashtagem #changemaker, ale byly i další. Tři z nich, které opravdu nechci minout: předmět Hacking mysli na ČVUT FIT, rozcestník Stojíme za Ukrajinou s Česko.Digital a vize Knihovny jako majáky pro Nadaci OSF. O všem by šlo povídat dlouze, ale tak aspoň stručně. Čtěte dál.

Jako člověk pracující převážně hlavou potřebuji odpočívat rukama. Mám ráda partnerské kreativní projekty, kdy něco kutíme společně s mým mužem (děkuji). Šance experimentovat a poznávat nové, ale i upevňovat vztah, spolutvořit a učit se od sebe. Tři největší radosti: sluncové puzzle, salám a balanční kameny.

Tři předměty, které mě provázely Experimentálním rokem a provází dál: boty, prsten a hrneček se slony. Neobyčejné příběhy obyčejných věcí.

Experimentální rok nebyla jen procházkou růžovou zahradou. Nemyslím teď tápání, hledání, chyby a slepé cesty, které k tomu přirozeně patří. Ale prostě, staly se nějaké věci. Chci-li nabídnout vyvážený obrázek, nemohu je minout: úmrtí člena týmu, křehká mamka a úraz. Bylo to náročné, ale věřím, že mě to i posílilo.