Raději jsem připojená k životu než k sociálním sítím. Občas se mi ale hodí mít nějaké online místo, kam si mohu odložit své rozpracované přemýšlení nebo kde lze vytáhnout trochu více na světlo něco z aktivit, kterým se věnuji.
Jako člověk pracující převážně hlavou potřebuji odpočívat rukama. Mám ráda partnerské kreativní projekty, kdy něco kutíme společně s mým mužem (děkuji). Šance experimentovat a poznávat nové, ale i upevňovat vztah, spolutvořit a učit se od sebe. Tři největší radosti: sluncové puzzle, salám a balanční kameny.
Tři předměty, které mě provázely Experimentálním rokem a provází dál: boty, prsten a hrneček se slony. Neobyčejné příběhy obyčejných věcí.
Experimentální rok nebyla jen procházkou růžovou zahradou. Nemyslím teď tápání, hledání, chyby a slepé cesty, které k tomu přirozeně patří. Ale prostě, staly se nějaké věci. Chci-li nabídnout vyvážený obrázek, nemohu je minout: úmrtí člena týmu, křehká mamka a úraz. Bylo to náročné, ale věřím, že mě to i posílilo.
Energie je vždycky potřeba a v experimentálním období probíhajícím v covidové pandemii o to víc. Co byly situace, které mi dodaly sílu? Fandím spíše kumulativnímu součtu drobností, přesto je tu pár významných momentů: rozlučka s kolegy a se studenty, přechodový rituál s Chvilkaři, rodinná vánoční zvonkohra a setkání s mými učiteli.