Před dvěma lety touto dobou jsme finišovali rozcestník pomoci Stojíme za Ukrajinou. Bylo nám jasné, co je POTŘEBA, stejně jako mnoha dalším, kteří pomáhali jinak. Co je POTŘEBA dnes? Nabízím svůj pohled a prahnu po vašem. 

Před dvěma lety jsem byla jedním z leaderů rozcestníku pomoci Stojíme za Ukrajinou. Řešit informační chaos, příležitost podpořit hrdinství v nás a nenechat ve štychu lidi v extrémní životní situaci. To byly hlavní důvody, proč jsme rozcestník stavěli. Že to bude POTŘEBA bylo i díky zkušenostem z covidu "jasné" (slyš příběh).

Co je POTŘEBA dneska? Je to stejně tak "jasné"? Jak se to vezme. V základních hodnotových otázkách ano, když jdeme do praktického detailu, začíná to být najednou složitější. Minimálně pro mě. Jsem velmi vděčná všem, kteří se zapojili do připomenutí výročí a vrátili toto téma do hlavního proudu. Nicméně ta otázka, co je POTŘEBA, ve mně rezonuje stále... Natolik, že mě to nutí hledat odpověď.

Přijde mi rozumné a transparentní popsat tu cestu svých úvah. Nicméně. Pokud tušíte, že témata jako válka a stav společnosti jsou teď pro Vás příliš těžké a necítíte se na to, tak si buď dejte pauzu, nebo přeskočte ve čtení rovnou na nadpis "Co si myslím, že je potřeba?" Věřím a doufám, že to bude spíše podpůrné čtení. Myslím, že cesty existují.

Jak jsem se dostala k řešení války a stavu světa?

Mám své osobní poslání a srdcová témata: spolupráce, vzdělávání a lidskost. Osm let jsem působila na akademické půdě a vzdělávala nejen studenty, ale i samu sebe v tématech jako samoorganizace, inovace či kritické myšlení. Věřím, že vždy s hlubším hodnotovým ukotvením, probouzením zájmu o svět a zmocňováním k tomu být tvůrci svých životů. Před čtyřmi roky jsem odešla. Následně jsem se rozhodla experimentovat a vystavit samu sebe různým typům spoluprací, které mi za to stojí. Vyzkoušet samu sebe, učit se a dělat u toho ideálně i nějaký společenský dopad.

A tak se stalo, že byste mě našli u pestré palety iniciativ. Mimo jiné to bylo vedení projektu Megatrendy a velké společenské výzvy (České priority), zakládání předmětu zaměřeného na kognitivní bezpečnost (ČVUT FIT), tvorba infografiky Jak na sítě během voleb a hybridní války, podpora sítí občanské společnosti a mezisektorové spolupráce ve Stronger Roots (Nadace OSF) nebo právě spolutvorba rozcestníku pomoci Stojíme za Ukrajinou (Česko.Digital).

Dnes se snažím dostat z experimentální širokosti do větší zaměřenosti. A jsem ráda, že jsem zpět u studentů - vedu na Univerzitě Karlově kurz Živá laboratoř spolupráce. Zároveň ale nyní nedokážu být svou plnou pozorností na akademické půdě (přestože doufám, že se to jednou zase třeba stane). Na to se toho ve společnosti děje nějak moc. Zneklidňuje mě to a aktivuje. Proto nyní působím v Ashoce a Red Button. A ve volných chvílích si přemýšlím...

Z čeho při úvahách vycházím?

Jaký je stav?

Ucelený přehled situace na frontě zde. Opotřebovávací boje a iniciativa na straně Rusů nyní i jako výhled do dalšího roku války. Pozitivní, střední a negativní scénář dalšího vývoje vypadají takto. Vznikají mocenské bloky stejně jako před velkými konflikty minulosti – třicetiletou, sedmiletou, první či druhou světovou válkou.

Pro Ukrajinu pomoc z USA a EU, Estonsko burcuje k podpoře UA a chystá obrannou linii. Německo plánuje zvyšovat výdaje na obranu, Dánsko dá nejen zbytnou dělostřeleckou munici, ale veškerou. Česko našlo v zahraničí statisíce kusů munice pro Ukrajinu… Pro Rusko rakety z KLDR a Íránu, Starlink z arambských zemí, 15 tisíc bojujících Nepálců… Čína nemá zájem o rychlý konec války a zejména ne o jasnou výhru západu a prohru Ruska. Do toho samozřejmě další konflikty, min Izrael vs Hamás a dlouhodobé napětí kolem Taiwanu (prakticky jediný výrobce čipů na světě), které jsou samozřejmě propojené na celkovou situaci. Jeden střípek, Davidovy hvězdy v židovských čtvrtích Paříže po teroru 7.10. byly vypadá to provokace Ruské tajné služby. Je jistě na místě volit opatrná slova, nicméně zazněl už i názor, že třetí světová už začala.

Sílí varování před útokem Ruska na NATO v horizontu několika let, tři důvody proč. Když si zkrotím obavy a vezmu si z toho to konstruktivní směrem vpřed: "Varování před hrozbou mohou usnadnit její odvrácení - třeba tím, že se díky nim buď zvýší podpora Ukrajiny a Rusko ji neporazí, nebo že v Evropě získají větší podporu investice do obranného sektoru, které zvýší šanci na odstrašení (či odražení) Ruska."

O co jde?

Timothy Snyder (září 2022): "Ukrajinské vítězství by potvrdilo princip autonomie, umožnilo by pokračovat v integraci Evropy a umožnilo lidem dobré vůle vrátit se s novou energií k dalším globálním výzvám /např. klimatická krize/. Ruské vítězství by naopak rozšířilo genocidní politiku na Ukrajině, porobilo by Evropany a skoncovalo s jakoukoli vizí Evropské unie jako geopolitického hráče."

Edit: Dobré shrnutí argumentů, o co jde, přináší i Mikuláš Minář zde, díky. 

Jaký je cíl?

Petr Pavel (19. 9. 2023): "To co si ukrajinský lid skutečně zaslouží, je mír... A má-li být budoucí mír udržitelný, nemůže být založený na nespravedlivém kompromisu nebo na podmínkách vnucených dobyvatelem. A také nesmí ponechat Rusku naději, že jednou naplní své imperiální ambice. Musí se jednat o mír založený na podmínkách napadeného a nikoliv agresora."

Petr Pavel (24. 2. 2024): "Nemluvíme o tom, že chceme porazit Rusko, nikdo nechce porazit Rusko jako zemi, ale chceme, aby Rusko odešlo z Ukrajiny a umožnilo jí svobodný rozvoj, tak jako se toho dostalo nám."

Co můžeme dělat?

Jsem vděčná Janu Maškovi a Red Button EDU za Brain & Breakfast "Vliv války na Ukrajině na bezpečnost ČR" s Otakarem Foltýnem. Poznatky o fungování konfliktů – díky. Tipy, co je POTŘEBA dělat, bych shrnula jako kombinaci Zimbardo & Snyder + každý dělejme co můžeme. Je skvělé si to připomenout a probrat do detailu a díky za to! Určitě se na tuhle snídani podívejte a prodiskutujte ji s lidmi okolo!

Nicméně. Můj mozek vyžaduje více. "Každý dělejme, co můžeme" je skvělé, protože se tam vejde všechno. Ale. Máme dostatečný vhled do komplexity, imaginaci a odvahu, abychom prozkoumali vějíř možností a zjistili a pustili se do toho, co je POTŘEBA? Snyderovo 20 lekcí je skvělých, přidávám jejich přehled a přečtěte si knížku či mrkněte na tu snídani, kde je o nich v závěru pojednáno podrobněji. Ale. Něco mi tam pocitově chybí (v pořádku, nemůže tam být všechno)

Nenacházím to, co hledám, a to mě nutí přemýšlet po své ose. Jakými způsoby typově lidé pomáhají už nyní a co by šlo dělat dalšího? A co je v situaci, ve které jsme nyní, REÁLNĚ POTŘEBA? Jsou to skvělé otázky na zavaření mozkových závitů. Obsáhnout tu komplexitu v plné šíři a hloubce je nad mé síly. A i kdyby, vyjádřit ji stručně, aby obstála při sdílení na sítích, už tuplem ne. A tak se pokorně vracívám k Palachovo "Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí."

Na druhou stranu. Něco odpřemýšleno mám. A pokud to někomu pomůže, nabízím otevření svých rozpřemýšlených myšlenek. Trochu jsem to proškrtala a shlukla, aby to bylo aspoň trochu čitelné. Z principu věci je to nedokonalé (!), možná chybné (!) a nedočesané (!), ale třeba tam i ledacos je. Nenutím, nabízím.

Co si myslím, že je potřeba?

Strukturuji do čtyř shluků: 1. Zamést si každý před vlastním prahem. 2. Přispívat k řešení podstaty problému - války, 3. Řešit velké společenské problémy (nejen) doma a 4. Bránit a aktivně utvářet (nejen) informační prostor. Ke každému shluku tři konkrétní věci.

1. Zamést si každý před vlastním prahem

Potřebujeme umět být dobrými lidmi a mít, vytvářet a využívat příležitosti to trénovat

Linie dobra a zla prochází každým jedním z nás. Umíme být dobrými lidmi? Co všechno to obnáší? Jak máme tuto otázku uchopit my, co nemáme vystudovanou filozofii? Řeším to kompilátem, používám osobní mapu lidskosti (nenutím, nabízím) a vedu pravidelné dialogy se svým svědomím. Jsem samouk. A přijde mi POTŘEBA 1. zvednout toto téma systémově (díky Janu Háblovi a Centru rozvoje charakteru!), 2. nasvěcovat a oceňovat role models (oni sami se zpravidla nechválí, pokora) a 3. vytvářet příležitosti k tréninku, aby lidé mohli být dobrými. Ať už se jedná příležitosti pro hledání odpovědi na otázku, kdo jsem (jeden z nejdůležitějších puzzlíků mého experimentálního roku byla škola v přírodě Lauko Mokykla pro mou neteř a synovce), příležitosti přiklonit se k naší světlejší straně (Uvnitř mého snubního prstýnku nenajdete vyryté jméno mého muže ani datum svatby, obojí vím, najdete tam mé telefonní číslo, abyste mi prstýnek mohli vrátit, když by se mi ztratil.) nebo příležitosti trénovat dovednosti (Sním třeba o školách a univerzitách, které by systémově podporovaly aktivity studentů "nad rámec studia" jako trénink žití v občanské společnosti). O co více roste AI a technologie, o to více POTŘEBUJEME umět být dobrými lidmi, aby nás to nesemlelo.

Potřebujeme si zvědomovat hodnoty, které podporujeme konkrétními činy

Například. Podporuji dodržování lidských a práv a v tomto konfliktu to znamená, že podporuji Ukrajinu, protože při srovnání s Kremlem vychází drtivě jako vítěz. Nebo. Podporuji to, aby politické strany byly postaveny na principu vnitrostranické demokracie. Tímto kritériem lze prosít jednotlivé politické strany, některé budou přijatelné, jiné ne. Situace je samozřejmě složitější. Těch hodnot je víc, některé mohou jít i proti sobě. Nicméně snažím se tu ukázat princip. 1. Vyhneme se vágnosti, že chceme LEPŠÍ svět. To jsou schopni říct i autoritáři, "jen" to pro ně znamená něco jiného. 2. Je v tom obsažen kritický odstup umožňující přehodnocovat. Hodnoty jsou stabilnější než názory. 3. Soulad hodnot a činů je cesta k budování důvěry, které je ve společnosti nedostatek. 4. Metakognice (ne to, CO si myslím, ale JAK jsem dospěla k tomu, co si myslím) má depolarizační efekt. 5. Zvyšuje nám to citlivost pro řešení problémů, které zatím zůstávaly mimo naše zorné pole.

Potřebujeme si uvědomit propojenost světa a přijmout spoluodpovědnost

Jsme součástí světa jako celku. A ten je propojený více než kdy dříve. POTŘEBUJEME si uvědomit, že globální problémy jsou komplexní a mají dopady na celý svět včetně nás samotných. Vidím to už v Komenského Obecné poradě o nápravě věcí lidských: "Nikdo ať si nepřipadá hostem na tomto světě do té míry, aby tyto záležitosti (nápravu věcí lidských) pokládal za sobě cizí." Ale globalizace od té doby přeci jen pokročila. Urgence se zvyšuje. Tady popis A New Reality od Ashoky a asi bychom našli i další variace na toto téma.

2. Přispívat k řešení podstaty problému - války

Potřebujeme podporovat řešení po celé délce problému

Když jsme stavěli rozcestník Stojíme za Ukrajinou, využívala jsem následující strukturaci toho, co je POTŘEBA: 1. Podpora první linie UA. 2. Řešení humanitární situace v místě konfliktu a lidí na cestě. 3. Integrace a adaptace přicházejících lidí. Dnes bych přidala 4. Podpora obnovy svobodné UA. Jedno bez druhého nefunguje. Když uvedu příklady, potřebujeme jak 1. iniciativu politiků, crowdfunding (třeba zde a zde) a velkorysé dary businessmanů na vyzbrojení obránců i dodržování sankcí, tak 2&4. iniciativy v EU pro humanitární pomoc a obnovu Ukrajiny a neziskové organizace typu Český červený kříž či Člověk v tísni schopné na Ukrajině pomoci lidem v životní nouzi, tak i 3. např. koordinaci dárců v oblasti vzdělávání a integrace ukrajinských uprchlíků od Nadačního fondu Eduzměna a samozřejmě uchopení tématu na státní úrovni. Role politiků je tu nezastupitelná po celé délce problému, zapojení všech dalších aktérů (každý tam, kam ho to táhne) pomáhá zvládnout tu hrůzu a zároveň vytváří společenskou poptávku. Jsem vděčná VŠEM, kteří působí po celé délce tohoto řetězce. Je POTŘEBA to dělat dál, a díky moc, že to děláte.

Potřebujeme, aby lidé, co mají hluboký vhled do komplexity, říkali, co je potřeba

Pokud Otakar Foltýn se svou expertizou, vhledem do situace a morálním kreditem řekne, že úzké místo jsou bankovní půjčky evropských bank na zbrojní výrobu a státní záruky na investice, stojí to minimálně za zvážení. A třeba pomoc vytvořit tomuto jádru zesilovač. Jádro říká člověk, který má expertizu, vhled do situace a morální kredit. Zesilovač můžeme udělat všichni ostatní. POTŘEBUJEME tento mechanismus. Máte-li validovanou potřebu, můžete pomoci bez rizika dobroserství.

Potřebujeme dělat každý, co můžeme

O tom, už byla řeč výše. Zde jen pár doplnění. 1. Základem je hodnotové ukotvení a dělat dobře to, co děláme dlouhodobě – fungovat v rodinách, komunitách i pracovně. Může to být pečování o nemohoucí babičku, hasičský bál i mise, aby lidé nechodili z práce domů nas*aní 2. Je naprosto v pořádku hlídat si energii a limity. Jsou situace, kdy prostě lidsky více dělat nejde... 3. Jako lídři společenství a představitelé organizací a institucí máme další a systémovější možnosti toho, co lze dělat.

3. Řešit velké společenské problémy (nejen) doma

Potřebujeme trénovat empatii a potřebujeme sociology, aby nám s tím pomohli

Náš pohled na to, jak se lidem žije, je omezený naší bublinou. Nutně si POTŘEBUJEME rozšířit obzory a snažit se hluboce pochopit lidi, kteří nám jsou vzdálení. Daniel Prokop a Slepé skvrny jsou snad již klasikou. Ale pojďme se neopírat jen o jednoho experta. Doporučuji studii od STEM Jedna společnost – různé světy. Nebo si dejte přednášku Martina Buchtíka, jejího spoluautora. Nepomůže, když se "ti druzí" naučí pracovat s informacemi a kriticky myslet. Jsme to my, komu chybí informace. O tom, jak se druhým lidem žije. Přidávám ještě OECD Better Life Index (proklikejte si i další země) a jedno inspirativní video Life of privilege explained in a $100 race. Doporučuji také knížku Neznámá společnost: Pohledy na současné Česko. Myšlenku, že POTŘEBUJEME více sociologů, aby nám pomohli chápat, co se ve společnosti děje, mám tam odsud.

Potřebujeme žít demokracii průběžně a hledat nové demokratické cesty

Žít demokracii jen u voleb, to je málo. O nacházení si chvilek pro demokracii tušíme a podepisuji. Zároveň tu vidím systémový metodologický problém ve způsobu, jakým rozhodujeme o věcech veřejných – máme nízkou míru veřejné participace. Politická rozhodnutí děláváme často bez zohledňování vhledu těch, kterých se dotknou. "Veřejná participace v současné době nemá v ČR dostatečný dopad a neexistuje žádná zastřešující národní vize participace stakeholderů a občanů na veřejném dění v ČR," (OECD 2023). Dost lidí se necítí být slyšeno, a proto křičí. Vyhodit participaci do koše jen kvůli strachu z národních referend je hloupost. Je řada všednějších metod, které POTŘEBUJEME využívat víc. A také nové akademicky i prakticky ověřené cesty typu občanské shromáždění, které POTŘEBUJEME vyzkoušet. Základem je o tom vědět, chtít to a přinášet to do svého okolí.

Potřebujeme se naučit spolupracovat a systémově řešit velké společenské výzvy ČR

Dlouhodobá neúspěšnost v řešení velkých společenských výzev je frustrující. Odčerpává energii, zdroje i mentální kapacitu, budí nedůvěru ve společnosti a nahrává populistům a obchodníkům se strachem. Jak to, že se nám společenské problémy daří řešit jen velmi omezeně? Buď nevíme, jak na to, nebo to nechceme, nebo to neumíme. Nebo na to nemáme zdroje a pozornost? Myslím, že kousek od všeho. Abychom se z tohoto místa posunuli vpřed, POTŘEBUJEME změnit něco hodně hluboko. Enormně komplexní problémy vyžadují enormně kvalitní spolupráci. To nepřijde samo sebou. V Ashoce, kde jsem čerstvě posilou, máme na radaru právě toto. Zatím se to sami snažíme uchopit, ale věci se dějí (stay tuned). Mimo to bych uvítala nějakou mapu společenských misí a tušit, kdo na čem pracuje. Mohl by to být předpoklad lépe spolupracovat a myslím, že dost lidí by i uklidnilo a pomohlo s duševním zdravím, když by věděli, že na řadě věcí se pracuje.

4. Bránit a aktivně utvářet (nejen) informační prostor

Potřebujeme chránit informační prostor

Pokud chceme řešit JAKÉKOLIV téma, informační prostor potřebujeme. A pokud je rozbitý, paralyzuje nás to napříč všemi ostatními tématy. Máme veřejnoprávní rozhlas i televizi, ale ne sociální síť. Dokumenty jako Sociální dilema ukazují, jak to Mark Zuckerberg možná myslel dobře (MOŽNÁ!) a jak to špatně dopadlo. A jsou tu další. Nástup AI do mainstreamu tento problém dál umocňuje. Nevím, co všechno potřebujeme, ale potřebujeme to rychle. Pár střípků, co tuším. POTŘEBUJEME: 1. zvyšovat kognitivní bezpečnost, 2. kvalitní strategickou komunikaci státu, aby informační prostor nezůstal volný a na pospas, 3. umět se chovat na sítích v době hybridní války, 4. solutions journalism, aby nebyl informační prostor jen zaplaven negativitou, 5. něco jako The Dignity Index, 6. odpovědné influencery a osobnosti a cestu, jak podat pomocnou ruku těm, kteří o tom zatím nepřemýšlí a přitom už mají dopad (antisystémový proud po nich rád sáhne), 7. stavět podpůrné rozhraní člověk-AI pro zachování duševního zdraví, abychom to ustáli, 8. digitální detox a víc žít ve fyzickém světě,...

Potřebujeme být a žít ve fyzickém prostoru

Být, žít, ideálně spolu. Jedním z cílů informační války je nás rozhádat, abychom se vzájemně sežrali. POTŘEBUJEME umět vést zdánlivě nemožné rozhovory. Najít společnou řeč. Naživo. A POTŘEBUJEME řešit běžné věci, chodit na školní besídky, na koncerty, plést adventní věnce, malovat turistické značky, soutěžit o nejlepší bramboračku a tvořit cokoliv, po čem naše srdce volá... Je to podstata naší návštěvy na tomto světě, vytváří to témata k hovoru a v neposlední řadě – vytváří to memy. Obsah, který se šíří informačním prostorem. Čtyři speciální poděkování: 1. Všem, kteří pečují o krajinu, veřejný prostor a kulturu, že máme dobrá místa, kam chodit. 2. Lidem, kteří usilovně pracují na něčem, z čeho plyne něco dobrého pro všechny, ať už to jsou společensky odpovědní podnikatelé či reprezentanti ve sportu. 3. Aktivním občanům uznávajícím demokracii, kteří jsou ochotni být v důležitých chvílích ve fyzickém prostoru a spoluutvářet tak společenskou poptávku. 4. Všem, kteří dělají humor, který spojuje a pomáhají nám tak celou tu tíhu odlehčit.

Potřebujeme se naučit veřejně děkovat, dávat kredit a sdílet, jakého dopadu jsme dosáhli díky pomoci druhých

Pokud vidíte, že někdo dělá něco dobrého nebo Vám někdo pomohl udělat dobrou věc (dopad, chcete-li), oceňte ho. Verbálně, jakkoliv. Klidně soukromě, ale ideálně tak, aby to slyšel aspoň jeden další člověk. První člověk dělá dobrou věc a dost pravděpodobně to při vší skromnosti ví. Vy víte, že dělá dobrou věc, jinak byste ho nechválili. U třetího člověka je potenciál inspirovat či mu ukázat, že Váš úspěch by bez toho prvního nebyl. Je to nejen lidsky hřejivé, ale i nezbytné pro udržení a třeba i rozvinutí dané dobré aktivity. POTŘEBUJEME to. Dobíjíte baterky. Pomáháte nasvěcovat dopad, který přichází obloukem, a dáváte kredit těm, který k němu přispěli a bez poděkování by zůstali "neviditelní". Pokud se jedná o situaci, kdy děkujete nějaké organizaci či instituci, může mít Vaše děkování dopad nejen na udržitelnost energetickou, ale i finanční! Každý potřebujeme v nějaký moment reportovat, jaké výsledky a jaký dopad máme.

Asi tak.

Nejsem šťastná z toho, že se nám za humny děje válka a ani z houstnoucí společenské atmosféry. Má duše prahne po harmonii. Volat po míru a uvádět se do meditativních stavů mi ale nestačí. Nemám problém svěřit se do péče vyšší moci, věci se dějí. Neznamená to ale, že zůstanu jen tak sedět. Celá ta situace mi způsobuje myšlenkové ohňostroje, co sakra budeme dělat… I proto tento text. Je to myšlenkový fragment, který jsem ráda, že se podařilo popsat tak říkajíc "nějak". Dál uvidíme, věci se dějí. Myšlenkový přetlak uvolněn. Jdu zase ke svým tématům. Ale přesto budu ráda, když se podělíte, v čem se vaše pozorování světa shoduje a kde se lišíme, případně jestli by ty myšlenky zde mohly být k něčemu dobré. Díky.

Zdroj obrázku v záhlaví.