Čtení jsem si v Experimentálním roce užívala plnými doušky. Dvě nejvýznamnější knížky, které mě zasáhly: "Obecná porada o nápravě věcí lidských" od pána, kterého budete znát (Komenský) a "A New History of Management" od pánů, které znát nebudete (Cummings a kol.). A přidávám i stručnou všehochuť s dalšími tipy, které získaly mou ex libris.

Obecná porada o nápravě věcí lidských

Dílo kolem mě šlo už dřív, ale nyní se ke mně dostalo s daleko větší razancí díky odbornému výběru toho nejlepšího od komeniologů Hábla a Louly (děkuji). Čtu to jako idealistické dílo s enormním záběrem. Snahu o nic menšího než nápravu světa. Předložení inspirativních myšlenek a námětů napříč rozličnými oblastmi lidského konání. A nepochybně i jako apel na každého z nás, abychom obraceli svět kolem nás k lepšímu.

K tématu lidskosti se dostávám stále víc a víc a východisko Porady: "lidskost není v pořádku, ale není ani úplně ztracena," je pro mě silné. Komenský nahlíží na člověka jako na bytost někde mezi anděly a démony, která je schopna stejnými prostředky tvořit stejně jako i ničit. Fanoušci Star Wars by v tom pravděpodobně našli zápas mezi světlou a temnou stranou síly a myslím, že by měli pravdu. Komenský v Poradě s obrovskou naléhavostí zve k té světlé straně síly, burcuje, že nám uniká celkový obrázek světa a společné problémy lidstva, a volá lidi k nápravě. S tím, že potřeba je začít u sebe, být dobrým člověkem. A skrze nás se světlo může šířit do našeho okolí, komunit, organizací, politiky,...

Záběr a hloubka Komenského jsou neskutečné, originál má řádově 2000 stran. Jsem vděčná pánům Háblovi a Loulovi, že pro knihu našli stravitelnou strukturu a formát. Zamysleli se, cože to jsou ty věci lidské, pojmenovali sedm obecných oblastí (politika, média, podnikavost, spiritualita, vzdělávání, kultura a rodina) a k nim z Komenského veledíla vydestilovali klíčové myšlenky.

Knížku mám podtrhanou a se spoustou záložek. V mnohém rezonuji, pár věcí mě tam dráždí (uvědomění si kontextu doby pomáhá některé z nich otupit), suma sumárum mě fascinuje, kolik z napsaného je platné i dnes, po 350 letech. Komenský mě oslovil již dříve, nyní s novou urgencí. A to i v té ambici nebát se snít velký sen o nápravě věcí lidských, ke kterému se dnes můžeme velmi snadno vztáhnout skrze sen o udržitelném světě. Idealistické až utopistické? Jistě. Přesto potřebné? Jistě.

Nejsem schopna přenést ten celek, tak jen pár útržků:

• Blaho žádného jedince není možné bez blaha celku.
• Náprava věcí lidských má začít nápravou škol.
• Školy mají v celku nápravy posloužit jako dílny lidskosti.
• Znát dobré, chtít dobré, konat dobré, a to i když se nikdo nedívá.
• K velkým věcem je zapotřebí velkého ducha.
• Měňme věci, které máme ve své moci.
• Zlo je tím nevyléčitelnější, čím je trvalejší. Proto se zlu nesmí dovolit, aby zesílilo.
• Zdatnost v roztříštění chabne.
• ... abychom si nezvykali užívat knih jako lehátek nebo kolébek k pohovění, nýbrž jako lodí, aby nám pomohly jinam.
• Hlavním kořením příjemnosti bude metoda učení zcela praktická, celkově vábná a taková, aby se jejím prostřednictvím stala škola opravdu hrou, tj. příjemnou předehrou celého života.
• Vlastním cílem politiky je duševní smír mezi lidmi.
• Je hanebná hanba a tupost zcela živočišná nevědět, nepátrat a neptat se, co jsi, odkud jsi přišel a kam směřuje vše, co se tě týká!
• Nikdo ať si nepřipadá hostem na tomto světě do té míry, aby tyto záležitosti (nápravu věcí lidských) pokládal za sobě cizí.

A to jsem jen namátkou zalistovala, bylo toho podstatně víc... Obdiv ke Komenskému se mi po dalším náhledu na Poradu (oproti mému předchozímu setkání s ní i s ním) prohloubil. Dotýká se mě ve třech srdečních bodech: idealismus (např. megatrendový projekt), pedagogika (např. živá laboratoř spolupráce) a lidskost (např. osobní mapa lidskosti). Nepochybuji, že se ke Komenskému někdy brzo zase vrátím.

Máte-li tu možnost, pomozte prosím dostat do škol projekt Komenský 2020, který byl bohužel přehlušen covidem, nicméně pokračuje dále. Soutěž Změna světa k lepšímu je myslím skvělou cestou. A máte-li tu možnost, podpořte i jmenovitě prof. Hábla a jeho projekty (zmíněný Komenský 2020 či Centrum rozvoje charakteru) #changemaker. Děkuji.

A New History of Management

Odborná knížka z mého ranku. Klíčová myšlenka: Pokud chceme nově přemýšlet o managementu, musíme nejdřív nově přemýšlet o jeho historii. Ne ji přepisovat, ale kriticky se tázat. Jak vyprávíme ten příběh a proč zrovna takto? Kde začínáme? Má to jednu linku nebo víc? Na co a s jakým vyzněním poukazujeme? A kam nás takové vyprávění vede? Pokud podpoříme lidi, aby přemýšleli kriticky o historii managementu, umožníme jim přemýšlet více kreativně nad tím, čím by management být mohl.

Relevantní především pro vzdělavatele a studenty v oblasti managementu a podnikání. Pro praktiky možná moc hutná, moc koncepční, moc citací, ale jsem ten poslední, kdo by někoho brzdil. Pro mě hodně oslovující publikace, neb obsahuje řadu myšlenek, ke kterým jsem si při pobytu na Katedře managementu nesměle dospívala. Zde je část z nich poskládaná do celku, který se mi dost líbí. Podpořeno akademickou expertizou, propracováno do detailu a obohaceno o spoustu věcí, které jsem nevěděla. Kniha mi zároveň přinesla významné uklidnění (v čem přesně, to Vám někdy ráda řeknu osobně). Celkově svěží, přínosný pohled.

Odnáším si dost inspirativních myšlenek. Bylo by to spíš na popovídání (pokud byste chtěli, tak přijďte 19. prosince). Tady vytáhnu na světlo jen dva postřehy.

Nabídnutí alternativního příběhu managementu "A History for the Future of Management". 

Tradiční příběhy začínají na přelomu 19. a 20. století se změnami, které přinesla (druhá) průmyslová revoluce. Management jako odpověď na klíčové výzvy zvětšování organizací a potřeby efektivity. V této knize je start příběhu navržen dříve, do doby, kdy průmyslová revoluce byla v plenkách. U Adama Smithe. Management se podle ní objevuje s růstem svobody. S rozvojem liberální společnosti bylo potřeba hledat a vyvíjet nové způsoby organizování než ty založené na donucování a nátlaku. A v příběhu se jde hlouběji než jen k Smithovu nejznámějšímu dílu - Bohatství národů. Start vyprávění je u knihy, kterou Smith napsal o 17 let dříve - Teorie mravních citů. Dílo znám, to co je pro mě wow, to je to zapasování do příběhu managementu. Etické základy toho, proč a jak lidé spolupracují, to je silný začátek vyprávění.

V centru business schools je to, co bylo důležité při jejich založení. 

Tradičně vyprávěný příběh vede k tomu, že v jádru business schools bývá ekonomie. Cvak. Jasně. Tady navážu vlastním přemýšlením: Když bychom vyprávěli od Teorie mravních citů (nebo od Komenského nebo... ?), dávalo by smysl, aby jedním z jádrových předmětů business schools byla i filozofie. No ne? A nejen to.

Na pomoc si tu přiberu myšlenku Satiše Kumára z knihy Krása jednoduchosti. Upozorňuje zde mj. na stejný slovní základ slov ekonomie a ekologie. Eko je odvozeno od řeckého oikos, což znamená "domov". Logos mimo jiné znamená "znalost", tedy ekologie znamená "znalost svého domova". Nomos se volně překládá jako "správa", tedy ekonomie znamená "správa svého domova". Abychom mohli domov dobře spravovat, musíme ho nejdříve znát. Takže tedy, nedávalo by smysl, aby dalším jádrovým předmětem business schools vedle ekonomie a filozofie byla i ekologie?

Podíváme-li se na to optikou triple bottom line (people, profit, planet), pak by zde byl jádrový předmět pro každé P! Šlo by si s tím dále hrát. Předmět na historii pro chápání toku dějin a roli organizací v nich. Předmět na future thinking pro zvýšení vnímavosti a akceschopnosti směrem k budoucnosti. Pak předmět zaměřený na management pro hledání cest, jak spojovat úsilí lidí pro dosažení společného dobra přesahujícího možnosti jednotlivců samotných... Nic z toho v té knížce není, "jen" to probouzí.

Opět, to, co mi přijde wow, to je ta návaznost na příběh managementu. Dává do ruky argument. Jak by tedy vypadaly studijní programy managementu, když bychom je stavěli dnes? Od nuly. Co by bylo v centru? The world is fucked (kuk na megatrendy a velké společenské výzvy). Co na to business schools? "Netýká se nás to" nebo se přihlásí ke svému podílu na nápravě věcí lidských a snu o udržitelném světě? A pokud se hlásí, není - v ohledu výuky - cokoliv menšího než změna jádra oborů jen green/blue-washingem? Když budu smířlivější, není cokoliv menšího jen první krok z mnoha potřebných?

Přiznávám své dřívější setkání s provokativní knihou Shut Down the Business School. Knížka Cummingse a kol. mě ale oslovuje tím přístupem. Co jsou ty podmínky, ve kterých lidé začínají problematizovat a přehodnocovat, co dělají? Nabízí expertní kritický náhled a kreativitu "co by mohlo být" nechávají na čtenáři. Nabídla jsem zde nějaké své zamyšlení, ve Vás to pravděpodobně vybudí něco Vašeho. Suma sumárum, diplomatičtější a konstruktivnější čtivo, aniž by se snížila síla sdělení, ba naopak.

Další knížky, co získaly mou ex libris

Během experimentálního roku jsem si dopřála knížky plnou měrou. Tady přehledově další výběr z těch, které jsem přečetla a přidala do své knihovny. Všehochuť pro větší pestrost. Stručně. Podrobněji buď jindy nebo osobně.

Výbor z listů Luciliovi (Seneca) - Knížka, kterou jsem dostala při jednom blízkém povídání. Jen tak, jako dárek, navíc s krásným věnováním <3 Myšlenky stoicismu v neklidné době nepochybně padly na úrodnou půdu. Díky. Krátké texty, které lze číst i na přeskáčku. Ideální před spaním.

Siddhártha (Hermann Hesse) - Knížka, kterou jsem dostala na rozlučce se studenty <3 Naučila mě více poslouchat všechny tóny řeky, kterými řeka života v daný moment zpívá. Díky.

Atlas života (Adam Hazdra) - Knížka, kterou napsal (a nevydal) můj kamarád Adam <3 pro svou ženu a děti, když by ho přejela tramvaj. Osobní náhled na život, doporučení a zároveň rozcestník k řadě inspirativních zdrojů. Děkuji. Spřízněná duše, se kterou mohu sdílet hloubku.

DAO - Decentralized Autonomous Organizations for Beginners (Alex Anderson) - Úvod do DAO pro lidi, které zajímají decentralizované formy spolupráce, ale DAO potkávají poprvé. O co jde, plusy, mínusy, příklady, problémy. Fajn. V něčem lákavé (užitečný nástroj?), v něčem dráždivé (technicistní), dobré o tom tušit.

Otázka viny: Příspěvek k německé otázce (Karl Jaspers) - Aktuální před 75 lety stejně jako dnes. Bohužel. Četla jsem po začátku ruské války na Ukrajině, kdy mě zaplavil pocit viny. Knížka byla jedním ze zdrojů, co mi to pomohl uchopit. Vymezení čtyř základních rovin viny mi přijde nosné: kriminální vina, politická vina, morální vina, metafyzická vina.

Deník malého Minecrafťáka (Cube Kid) - Tři díly, nahlas, s přednesem, měněním hlasů... a na střídačku s jedním malým minecrafťákem, kterého jsem měla vedle sebe. Šance přitáhnout od počítače ke knížce.

7 Rules of Power (Jeffrey Pfeffer) - "If you want to "change lives, change organizations, change the world," as per the Stanford business school's motto, you need power." Téma moci je jedno z těch, které potřebuji uchopit, a toto je skvělý evidence based počin.

Jak zabránit klimatické katastrofě (Bill Gates) - Potřebujeme z 51 miliard tun CO2 ročně na nulu. Hodně dobrý a pragmatický přehled, co jako lidstvo potřebujeme dělat. Oceňuji práci s čísly, která umožňuje prioritizaci. Sebereflexe a osobní zainteresovanost autora taky hodně wow.

Aktivní naděje (Joanna Macyová & Chris Johnstone) - Neshodneme se v názoru na jadernou energii, ale co se týče přístupu, jak zvládat žaly z dnešní doby, ať už environmentální či jiné, tak to je cenné. "Nikdy nepochybujte o tom, že malá skupina přemýšlivých a angažovaných občanů může změnit svět. Vlastně je to jediná věc, která kdy svět změnila. (Margaret Meadová)"

Zimování (Katherine May) - Jsou období v životě, kdy je potřeba stáhnout se do sebe... Asi bych neřekla, že se mi kniha úplně líbila, byly pasáže, které jsem procházela rychleji. Ale už jen ten název. Zimování. Věřím, že toto slovo má moc vystihnout něco, co řada lidí zná, ale možná neumí uchopit. Může hodně pomoct.

Zpátky na zem (Bruno Latour) - Knížečka, ze které jsem pobrala jen třeba 50 %, ale stejně mě oslovila. Pokud mluvíme o pokroku či nutnosti, aby společnost šla vpřed - tak jakým směrem se to děje? Před pár dny Bruno Latour zemřel, zde je rozloučení včetně dalších myšlenek. Spoustu z nich by mě lákalo diskutovat, třeba kritiku humanismu.

Dragon Dreaming (kolektiv autorů) - Příručka vedení projektů podle Aboriginců. Snění, plánování, realizace, oslava. Začíná se o tom víc mluvit a trochu se obávám, aby se z toho nestala móda, ze které by zmizela ta původní filozofie - sledování tří stejně důležitých cílů: služba Zemi, vytváření společenství a osobní růst. Hledejte Martina Halíře.

Dobrý život ve stínu konzumní společnosti (Tomáš Hajzler) - Úctyhodná bichle s řadou inspirativních myšlenek a odkazů. Velmi se mi líbí, že Tomáš zdrojuje. Čtu vybrané pasáže spíš než od začátku do konce. Třeba historie korporací je skvělý příspěvek do příběhu managementu, díky.

Jak vést (zdánlivě) nemožné rozhovory (James Lindsay & Peter Boghossian) - Hodně podrobný návod. I kdyby nic jiného, výzva ke stavění zlatých mostů je silná. Vytvářejme šance, aby náš konverzační partner mohl změnit názor bez pocitu studu. Ale to je až pokročilá technika. Klidně stačí vsáknout i jen základy, třeba první dvě kapitoly. Tesat.

Budoucnost kapitalismu (Paul Collier) - Kapitalismus zachovejme, jen se do jeho jádra musí vrátit hodnoty (viz Bohatství národů plus (!) Teorie mravních citů), jinak to bude velký špatný. Názorová, místy provokativní knížka s řadou rozbušek k přemýšlení. Zaujalo mě třeba - identita světoobčan/digitální komunity vs politika na úrovni územních celků.

The Culture Map (Erin Meyer) - Beru to jako návaznost na Hofstedeho typologii kultur. Srdce knížky tvoří osmiúrovňový model: Komunikování (málo vs hodně kontextu), hodnocení (přímý vs nepřímý negativní feedback), přesvědčování (principy vs aplikace), vedení (rovnostářské vs hierarchické), rozhodování (konsenzuální vs top-down), získávání důvěry (úkolové vs vztahové), nesouhlasení (konfrontační vs nekonfrontační), plánování času (lineární vs flexibilní). Dobré vědět.

Vědění pro nejisté časy: Průvodce věkem úzkosti - Proud myšlenek o proudu života. Trefilo se do správného období Experimentálního roku. "Dokud se budeme sebevíc snažit neustálou změnu "ustálit", smysl v proudu života nenajdeme. Jediný způsob, jakým se můžeme s nestálostí vyrovnat, je se do ní po hlavě vrhnout a naučit se s ní hýbat a tančit."

V práci nemusí být blázinec (Jason Fried & David Heinemeier) - Převratného asi nic (pro mě), ale hodně fajn to vidět na papíře a u vydavatelství, co má dosah a dopad. Díky. Jedna věc, co mě překvapila a souzním a pojďme někdy probrat - kalendářový tetris. "Sdílený pracovní kalendář patří mezi nejničivější vynálezy dnešní doby." Hm? 

Proč jsem se do Experimentálního roku pustila a o co šlo, najdete tady. Stejně tak i rozcestník všech textů k tomuto osobnímu projektu.