Odložím si tu pár střípků aktivit z poslední doby - prkýnka z ořešáku, hackaton Hackni politiku a akci S Večerníčkem do Sněmovny. Nejde o aktivity, které by odrážely, čím trávím nejvíc času, ale mám je ráda a chci si je pamatovat. 

Prkýnka z ořešáku

Doma na zahradě máme starý ořešák. Doma jako Doma, s velkým D. Tam, kde jsem se narodila a vyrostla. Je to pro mě symbol rodiny. Kořeny, odkud pocházím. Velká koruna, pod kterou se můžu schovat. Kmen, ke kterému se jdu občas jen tak opřít. Pevný bod, stabilita.

Před dvěma a půl lety navždy odešla moje babička. Která na tom místě vyrostla také, i s tím ořešákem. A jedno z jejích posledních přání, přesněji řečeno úkolů pro nás, bylo ten ořešák prořezat. Krok, který racionálně dával smysl, avšak srdce krvácelo. Stokrát si můžete říkat, že ten pahýl obrazí a že to tomu stromu pomůže. Když ale vidíte to torzo rodinného symbolu, mízu tekoucí z řezů a změť prořezaných větví na zemi a když u toho prožíváte smutek nad ztrátou babičky… bylo to silné. A příznačné.

Věděla jsem, že si potřebuji nějaké to dřevo z rodinného ořešáku vzít. A něco z něj vyrobit. Až proschne. Stalo se. Jsem poměrně praktický člověk, takže to dopadlo na prkýnka do kuchyně. Jako dárky všem. A jsem ráda, že se mi tu myšlenku podařilo posunout ještě o krok dál. Stalo se to nejen společným kreativním projektem s mým mužem – ono dostat z kusu křivé větve hranol není jen tak. Ale přizvala jsem k myšlence ještě dalšího spojence. Dědu. Spokojená.

Hackaton Hackni politiku

To se tak stane, že vyskytnu u různých hemžení. A když se minulý rok začala rodit iniciativa Hackni Politiku, přišla mi zpráva hned z několika stran: "Přijď." Přišla jsem. A když jsem pak dostala pozvání: "Pojď blíž a pomoz nám to postavit," řekla jsem – možná překvapivě: "Ne." Mám rozepsané nějaké texty a hodilo by se mi s nimi pohnout, potřebuji fokus. Jenže po pár měsících šla energie hemžení Hackni Politiku dolu a společenská urgence nahoru. Tak mě to zase přitáhlo. Bylo potřeba přinést impuls. A já si vzala za svou výzvu uvést v život první hackaton Hackni Politiku. S pomocí hned několika skvělých lidí.

Byl to v první řadě experiment. Naší spolupráce, jak nám to spolu půjde. Také ozkoušení si konceptu hackatonu v této zašmodrchané problematice. A především nadhozený míček pro zjištění reakcí a také vytvoření příležitosti k zasíťování. Co na to další? Zarezonuje to? Přidá se někdo?

Akce se věřím povedla. Přes 50 lidí, 9 zadání a další spřátelená témata. Bylo to nádherně živé, organické. A každé z těch témat by zasloužilo pár slov. Pro teď ale vypíchnu jen jedno. Vycházelo z myšlenky Chief Technology Officer pro občanskou společnost. Co by se stalo, když bychom technologicky umocnili nějakého existujícího aktéra? Pomohli mu? Třeba takového, co má emaily na 10 % populace?

A tak se narodilo Senát udržíme. Na hackatonu samozřejmě jen jako obouchání myšlenek a první prototyp. Ale také jako lidská propojení, která pak napomohla k přetavení nápadu ve skutečný výsledek, když už byl hackaton dávno za námi. Pro demokratické kandidáty do Senátu se podařilo najít 716 dobrovolníků. Já myslím dobrý. Kredit patří samozřejmě těm, kteří to zaštítili, stavěli a pomáhali. A pak samozřejmě všem dobrovolníkům, co se přihlásili. Jen bych k nim přidala ještě i ty, kteří na hackatonu pomohli vyklíčení semínka toho nápadu.

Ne všechna síťová, navíc mezisektorová, spolupráce se dostane k výsledku. Nebo ne takovému. Nebo ne hned. Nebo mimo zorné pole - což všem, kteří kypří půdu a pečují o podhoubí dělá jejich práci nesnadnou. Ale tenhle příklad je krásně názorný. Že to umí fungovat.

S Večerníčkem do Sněmovny

Situace kolem ČT & ČRo se mě dotýká. Sleduji ji delší dobu a mám ji na svém seznamu společenských výzev jako jednu z top priorit. Díky všem, kteří zatím řeší vodu v krajině, bezpečnost umělé inteligence a další témata. Já mohu slíbit, že pomáhám držet toto. Asi vás nepřekvapí, že mě najdete u obranného cvrkotu. Nechci to tu řešit všechno. Spíš jen posvítit na jednu drobnost, u které jsem si popravdě řečeno spíš odpočala.

Šlo o akci S Večerníčkem do Sněmovny, aneb Cestovka pro plyšáky revival. Den otevřených dveří v Poslanecké Sněmovně nás zlákal k tomu vzít pár večerníčkových plyšáků na výlet. Může to vypadat úsměvně (a v zásadě je), ale pozadí je temnější. Ve společnosti to vře. A my máme vládu, která přitápí pod kotlem. Plus hybridní válka, takže další přikladači na oheň. Ve srovnání s Francií jsme stále sametoví, ale pokud to bude pokračovat, může to být reálně nebezpečné. Intenzity Francie to věřím nedosáhne, ale stejně je teda potřeba krotit vášně a řešit situaci věcně. Mrzuté je, že máme představitele vlády, kteří přirovnávají demonstrace k útoku na Capitol, spekulují o úplném zrušení ČT & ČRo a vytváří teorie o temných silách v pozadí protestů. To neděláš dobře Jaromíre s těma sirkama…

Pokud v papiňáku stoupá tlak, je potřeba ventil. Mrkněte na video na FB či na video na instagramu. Večerníčkoví plyšáci samozřejmě odkazují na známou Cestovku pro plyšáky předsedy Poslanecké Sněmovny. A hlavně vytváří kontranarativ. Existuje dobrá praxe z Taiwanu pro boj s dezinformacemi – Humor over Rumour. Ta spočívá v tvorbě memů, které mají pravdivé jádro a přitom jsou vtipné. Humor je na sociálních sítích jediná věc rychlejší než nenávist... Plyšáci to samozřejmě nevyřeší celé, kapka v moři. Ale je to příspěvek větší než nula.