Zastavení se v tom koronavirovém mumraji aneb co vidím, když se rozhlédnu kolem sebe

18.03.2020 20:17

Od pátku jsem toho moc nenaspala (opravdu je to jen pět dní zpět?). Jako by mi vybuchl vesmír. Nevím, jak ve Vaší sociální bublině, ale v té mé, kde je řada inovátorů a hybatelů změn ve firmách, neziskovkách, vzdělávání i společnosti obecně… VŠICHNI NĚCO DĚLAJÍ. V enormním kvantu a tempu. Paralelně. Stovky lidí. Tisíce? Víc? Nejvíc se mluví asi o iniciativě Covid19cz a Česko.Digital, ale frčí v tom i spousta lidí mimo. Je to hektické, fascinující a vysilující. Jsem součástí. Neočekávám, že by to někoho z Vás překvapilo :-) Toto je vzácný moment mého zastavení… Přijde mi to užitečné pro mě samotnou (energie a vysypání hlavy) a v něčem by to mohlo být užitečné i pro Vás (co vidím ze svého pohledu). Pozor - nutně je to zkreslené. Nenutím, nabízím.

 

Děje se toho hodně? Ano, děje.

Informace o problému koronaviru se na nás valí ze všech stran. Dobré ale vědět, že se toho hodně děje i na poli řešení. Dobrá zpráva, to chcete. Samozřejmě připravené call-centrum, o kterém se hodně mluví, a další na to nabalené věci. A pak řada menších, zatím ne tak viditelných, věcí:

Informační portály: www.okoronaviru.czhttps://koronavirus.mzcr.cz,
Propojovadla pro řešení parciálních problémů: https://chcipohlidat.cz/https://rouskyvsem.czhttps://www.damerousky.cz/https://bit.ly/pomahameprazehttps://sousedskapomoc.cz/
Velká republiková propojovadla (v zárodku): www.dobro.czhttps://pomuzemesi.cz,
Podpory učitelům: https://bit.ly/uci_telkahttps://ucimeonline.cz,

A bambilion dalších věcí, co lítají na sítích. Nějaké rozcestníky už existují, ale ještě je to takové rozčepýřené (v procesu). Služby, co za těch pár dnů vznikly, se ještě ladí, upravují, agilně, za pochodu. Je to zběsile rychlé. Prosím trpělivost a velkorysost. Funguje to, ale některé věci si budou ještě sedat.

 

Je to hemžení oprávněné? Ano, myslím, že ano.

DATA nevypadají dobře: https://bit.ly/vaznejsinezsimyslime
Doktoři JSOU přetížení: https://bit.ly/uznemuzem
Věci, které nevidíme hned kolem sebe, jsou OBTÍŽNĚ PŘEDSTAVITELNÉ: https://bit.ly/procmusimejednathned
Roušky jsou důležité a NE VŠICHNI je nosí: https://bit.ly/rouskyakritickemysleni

 

Role, kterou jsem přijala (dokud ji unesu):

Vnímám velký společenský problém. A chci, aby byl řešen a vyřešen. Co nejlépe. Co nejrychleji. Pro co největší kvantum lidí v pasti. Neprodávám produkt, nedělám self-promo, nesbírám politické body, ani nepromuji VŠE FPH. Na ekonomce učím management, který svým studentům definuji jako spojování úsilí lidí pro to, aby vytvořili výsledek, který přesahuje možnosti jednotlivců. No, tak se to teď snažím i dělat. Ne na levelu jednotlivců, ani týmů a dokonce ani organizací. Snažím se to řešit v té úrovni nad jednotlivými organizacemi, propojovat to. Jsem takový element řešící celou věc aktivisticko-inovátorsko-networko-manažerským způsobem, který to pak ještě ve finále zreflektuje se studenty managementu při online výuce a možná z toho i jednou napíše nějaký case :-):-)

 

Když se zastavím. Co vidím?

 

Problémy a podpora se dějí na různých úrovních

Zavnímejte prosím, že vlna solidarity, co se teď děje, se děje na různých úrovních: jednotlivci, skupiny, organizace, clustery organizací. Postupně, pro stranu pomoci. Jednotlivci: Alena šije roušky. Skupiny: sousedská komunita šije roušky. Organizace: Firma, co normálně šije sportovní oblečení, přesedlala na roušky. Clustery organizací: Firma A, co má sklad látek, dodá materiál firmě B, co má kapacitu z toho ušít roušky. Podobně to funguje z druhé strany při pohledu na problémy. Alena má problém (hlídání a vzdělávání dítěte). Skupina má problém (musí zrušit festival, který měli rozjetý, a dostává je to do pasti). Organizace má problém (pokles tržeb ohrožuje existenci). Clustery mají problém (narušení komunikace díky zavalení vlastními problémy).

Proč to píšu. Jsem šťastná, když vidím, jak se různí lidé spojují pro vyřešení svých problémů. Funguje to decentralizovaně a jsem za to ráda. Když se ale přesuneme na tu úroveň organizací a clusterů organizací, mohlo by to dost věcí urychlit (aniž bych chtěla tlumit tu decentralizaci). Zkuste si představit, když by top manažeři obchodního řetězce přijali odvážné a společensky zodpovědné rozhodnutí #rouškyvšem zaměstnancům. Odvážné v tom, že by zahodili ega stranou a zasignalizovali, že potřebují pomoc. Aby jim někdo roušky dodal. A to třeba i veřejnost. Věřím, že by se dobrovolníci našli. A dost. V první linii jsou samozřejmě zdravotníci, ale takové pokladní jsou hned v druhé linii. Rozhodnutí na úrovni top managementu může být velké urychlovadlo. Lusk. A spoustě pracovníkům na pobočkách napříč republikou to uvolní ruce pomoc přijímat. Není to tak jednoduché, samozřejmě, ale v zásadě když se chce, hledá se jak. Není to scifi Vygenerovala jsem tento nápad, posunula k LMC (jos.cz), kteří oslovili HR v obchodních řetězcích. Minimálně v Tesco se něco hýbe… Jen to není zvenku tolik vidět. Uznávám, že se ve vysokých patrech možná děje spousta skvělého, co nevidím. To už tak je s management modelem oproti business modelu. Bylo by proto skvělé podobné příklady nějak rychle popsat a sdílet jako inspiraci a podporu manažerům, kteří ještě rozhýbaní nejsou. Dámy a pánové, máte velkou zodpovědnost. A můžete získat velkou podporu. Řekněte si o ní. Veřejnost možná nebude mít sílu řešit úplně vše. Ale když pochopí problém, kterému čelíte a který ohrožuje společnost jako celek, jako třeba to s těmi pokladními, podpoří Vás.

Přesuňme se na úroveň clusterů organizací. Společnost je v krizové situaci. A manažeři zde mohou hodně pomoci, když budou mezi sebou spolupracovat v oblasti společenské zodpovědnosti. Například. LMC umí nabídnout svoje služby zdarma pro veřejné instituce a třeba nemocnice. Řada z nich může řešit výpadky pracovníků a hodně lidí naopak může řešit chybějící příjmy. Z pohledu manažera takové organizace, mít www.jobs.cz/brigady/ zdarma pro intenzivní nárazové brigády by mohlo pomoct. Ale LMC je nemá v mailing listu. Hmm… Buď to jde obvolávat postupně… Nebo to jde rychleji. Představte si situaci, kdy by si LMC pláclo s nějakou bankou nebo telefonním operátorem a spojili síly na řekněme CSR řešení. Neb banky a operátoři na tyto organizace kontakty mají… Asi to není takto jednoduché, ale v zásadě opět. Klik. A nabídku na řešení problému mají organizace po celé republice. To by bylo urychlovadlo. Máme něco takového v řešení a modlím se, aby to klaplo… Věřím, že podobných smysluplných spojení na úrovni organizací, které spolu třeba normálně ani tolik nespolupracují, bude povícero. Hledejte je.

 

Děje se samo-organizace a někteří lidé z toho mohou být zmatení

Pokud přijmu, že lidé na univerzitách by mimo jiné měli pomoci společnosti s chápáním toho, co se aktuálně děje, tak jako člověk, který se věnuje managementu, mohu nabídnout pomoc s vysvětlením principu samoorganizace. Tedy toho hemžení, které se teď děje. Tento blogpost jsem psala, když se v ČR rozjížděly demonstrace: https://bit.ly/principsamoorganizace Kde se všichni ti aktivní lidé najednou vzali? Kdo to řídí? Dost lidí bylo zmatených, co se to vlastně děje, a myslím, že se to může dít i teď. Když mrknete na postup, jak to funguje, zjistíte, že je to právě to, co se děje ve společnosti kolem koronaviru nyní. Jenom je to mnohokrát intenzivnější, protože i ten počáteční stimul je intenzivnější. Hodnoty trápí jen část společnosti. Zdraví trápí úplně všechny.

 

Zavalení dobrem

Včera jsem mluvila s paní z hospicu. Respektive z organizace, která jich sdružuje 40. Nemají ochranné pomůcky. Personál jim chybí i normálně a teď mají ještě výpadky. Jsou přetížení a unavení. A karanténa? Zkuste si představit, co to asi znamená pro hospic… A vžijte se do situace, že tam máte své blízké… Lidsky hodně nesnadná situace. Pracovníci z hospicu by si chtěli na chvíli sednout a dát si kafe. A ono to nejde… A do toho jsou zavaleni vším tím dobrem, které vzniká. „Pomůžeme Vám, napište sem.“ „Vyvinuli jsme pro Vás jednoduchou aplikaci…“ „Tady je facebooková skupina, dejte to tam.“ Nemají čas se zorientovávat. Primárně řeší svoje problémy. Takže jsou z toho zmatení. Komu věřit? Upřímně řečeno, lokální pomoc stávajících dobrovolníků funguje asi nejlépe. Proč? Protože lidé v problémech jim důvěřují… Netřeba dávat energii, která teď zoufale chybí, na budování vztahu. Ten už je. Pokud nabízíte pomoc, zamyslete se, proč by Vám ta druhá strana měla věřit. Upřímně řečeno, pokud jsem v trablu, taky si k tělu nepustím jen tak někoho. Buďte prosím empatičtí, ohleduplní a vnímaví k potřebám těch, kteří pomoc potřebují. Děkuju.

Věřím, že tomu zavalení dobrem by mohl pomoci vstup důvěryhodných hráčů. Přijala jsem v pátek výzvu: "Jak bychom mohli bezpečně propojit lidi, co jsou kvůli koronaviru v pasti, s dobrovolníky, kteří by jim chtěli a uměli pomoci?" Od pátku to řešíme s LMC. Dali si takový svůj soukromý hackaton, nevím, 60 lidí? Prakticky nonstop? Mají můj hluboký respekt. S pár dalšími nadšenci se je snažíme podpořit. Třeba právě propojováním ven. Včera se narodilo společné miminko www.dobro.cz, které by mohlo hodně lidem v trablích pomoct. Je to všechno v procesu. Třeba filtrování, aby to bylo pořádně použitelné, se teprve tvoří. Ale v zásadě už to drží. Proč to sem píšu? Protože LMC je silný hráč. Desetitisíce pracovních pozic, statisíce kandidátů, každý den. Jede to na stejných technologiích jako jejich jiné produkty. Tj. je to velké a vydrží to velký nápor. Navíc propojování lidí na práci je jejich core-business. No a jejich mailing list? Mají v něm drtivou část neziskovek, kterým poskytují služby buď velmi výhodně nebo zdarma (teď nevím). A v mailing listu je samozřejmě i spoustu jiných firem a lidí. Až bude www.dobro.cz dospělé nebo aspoň adolescent, dokáží tam nasměrovat skutečně HODNĚ lidí. Což by mohlo celorepublikově pomoci vyrovnávat různé nerovnováhy, vzniklé lokálním přetížením… A lidé by jim přitom mohli věřit. Jsou i další služby, které by to mohly dobře doplnit, třeba https://pomuzemesi.cz (ti sbírají databázi, LMC má spíše online nástěnku), vypadá to na silné řešení podle počtu zapojených lidí, ale důvěryhodnost pro lidi v problémech je tam zatím pro mě otazníkem. Každopádně fandím, víme o sobě a snad to zvládneme propojit. Přispělo by to ke snížení zavalení dobrem, tak snad.

Další věc k tomu zavalení dobrem je ta, že ajťáci teď potřebují pomoci. Vrhli (jsme) se do toho po hlavě a nabralo to neskutečné obrátky. Všechno to dobro, co celým tím hemžením vzniká, zároveň působí chaos. Vidím zde jako důležitou roli tisku, který by mohl pomoci se v tom punku zorientovat a upozornit na nejsilnější a nejslibnější řešení. Jestli jsem zavnímala správně, na cestě je něco jako speciál DVTV? Děkujeme. Dál si myslím, že by s tím mohla pomoci akademická půda. V hlavě mám myšlenku Corona Virtual Conference pro vysvětlování současné situace veřejnosti, ideálně ve spolupráci více univerzit pro zvýšení důvěryhodnosti a síly sdělení. Zatím je ale jen u myšlenky, nemám teď moc čas přemýšlet, co s tím, uvidíme, co dál.

 

Problém není nabídka pomoci, problém je jasná poptávka

Zdvihá se OBROVSKÁ dobrovolnická vlna. A když říkám obrovská, tak myslím skutečně obrovská. Neziskovky jsou na značkách. Šikují se ajťáci, studenti, veřejnost, skauti, komunity, spolky… Je to dobře, je možné, že to bude potřeba. Ale zároveň, jak to tak sleduji, vidím daleko více nabídky pomoci, než poptávky. Trochu se bojím, že ti, co jsou v problémech, tak buď nestíhají. A když stíhají, tak jsou zmatení z toho všeho, což souvisí s tím zahlcením dobrem. Pokud jste dobrovolník a takříkajíc čekáte s jednou nohou ve třmeni, až se někdo ozve, tak to nejlepší, co můžete udělat, je podle mě následující.

Naťukněte lidi ve svém okolí, co se Vám zdají nejvíce v pasti, otázkou: „Co by ti teď nejvíc pomohlo?“ „Jakou podporu potřebuješ“? Proč je to důležité? Jak jsou v kalupu, leckdy ani nemají čas se nad tím sami zamyslet. Tady je seznam zásadních typových problémů, o kterých v tuto chvíli tuším: https://bit.ly/coronaproblemy (klidně dopisujte), takže se můžete ptát i konkrétně. Když zjistíte problém, zkuste ho pomoci vyřešit buď sami, je-li to ve Vašich možnostech a silách, nebo zadejte poptávku. Někam. Kamkoliv. FB skupina, nějaké parciální propojovadlo či nějaké velké propojovadlo (viz výš), to je fuk. Dělejte to, co dává největší smysl. Ale hlavně, pomozte lidem ve svém okolí říkat si o pomoc, kterou potřebují. A pokud Vy jste v té roli, že jste v pasti - nestyďte se a řekněte si. Je potřeba to jasně naformulovat, aby dobrovolníci měli na co reagovat.

A prosím. Dejte mi pozor na mé kamarády <3 Řada z těch aktivců, co se zvedla a šla konat, tak jede nadoraz. Až sebedestrukčně. Mám teď na mysli pár konkrétních lidí. Nemají šanci se zde poznat, protože na takhle brutálně dlouhý text nemají čas :-) Tak spíš pro ty, co dočetli až sem a ten čas očividně mají. Pokud kolem sebe máte nějakého takového šílence, nabídněte mu prosím podporu. Je to další ohrožená skupina. Pokud budu soudit podle sebe, tak povídání není úplně ta nejlepší cesta. Jsme ukomunikovaní. Tak třeba spíš něco drobně milého jako hrnek kakaa nebo tak. Vy už budete vědět, co funguje na toho Vašeho šílence nejlépe. Díky <3

 

(Nejen) univerzity jako veto skupiny

Já už se na chvíli zastavila. Zastavte se se mnou. Vnímáte to hemžení? Jeden můj kamarád to přirovnal k panice mravenců, kterým rozkopou mraveniště: https://bit.ly/coronamraveniste Trefné. Prosím, uvědomme si, že tato atmosféra je nebezpečná. Emoce jsou až příliš zvířené. Lidem snadno mohou ujet nervy. Stačí škrtnout sirkou a… Jistě. Jsme v bezprecedentní situaci. Která nemá v novodobé historii srovnání. A musíme ji řešit. Zároveň je ale potřeba situaci uklidňovat. Jistě jsou povolanější, psychologové & sociologové, kteří by k tomuto riziku mohli říct svoje. Chci se tu jen podělit o ochytření, kterého se mi dostalo před x měsíci od paní Magdy Vašáryové (DĚKUJU!). Jde o tzv. veto skupiny, pojem ze sociologie.

Volná citace: Některé skupiny občanů mají specifické postavení. Jsou to ti, co mají zároveň vědomosti a zároveň autoritu. Univerzity, politické subjekty #pray, etablované neziskovky, soudci, církve… Zřídka kdy je to jedna osoba, spíše představitelé organizací, ale klidně i silné osobnosti za sebe. O co jde? V momentu, kdy společnost začne propadat šílenství, nastává rozhodující chvíle pro všechny, kteří mají možnost to zastavit. Někdo mluví v kostele, někdo napíše článek, někdo svolá tiskovku… Je jedno, jakou kdo zvolí cestu. Cíl je jeden. Zastavit šílenství a schladit horké hlavy. Aplikovat veto, zastavení. Ne všechny subjekty jsou schopné být veto skupinami. Nebo nechtějí být, protože se vystavují hněvu davu…

Jsem strašně ráda za všechny ty iniciativy, co na univerzitách vidím. Nábory dobrovolníků a upřímná snaha pomoci. Ale myslím, že bude potřeba, aby univerzity více přijaly svou roli veto skupiny, aby více promlouvaly do stávajícího dění a pomohly situaci uklidňovat. Problém nezpochybňuji. Ale panika, která nažene vystrašené lidi bez příznaků k doktorům, způsobí přetížení systému, odrovná nám zdravotníky a vyčerpá materiál. To nepomůže opravdu nikomu. Chápu, že si univerzity teď řeší své vnitřní problémy. Výuka na dálku, návraty studentů z Erasmu a x dalšího. Také v tom lítáme. Ale měli bychom najít energii i na řešení situace směrem ven, do společnosti. A to nejen v tom dobrovolnictví, ale i v tom zchlazování hlav. Zeptám se: Komu v dnešní době společnost důvěřuje? Pánové a dámy v talárech, společnost potřebuje Váš věcný pohled na situaci, důstojnost, rozvahu a uklidňující slovo. Jsem ráda, že existuje https://www.okoronaviru.cz/, kuk na sekci „o nás“. Ale myslím, že to bude chtít posílit. Třeba Česká konference rektorů, což?

Ale upřímně řečeno, na té lokální úrovni se to týká i nás, řadových akademických pracovníků a pedagogů. To, že nějak jede výuka na dálku je hezké. Ale on je v tom především ten lidský rozměr. Teplé lidské slovo. Nějaký ten rok navíc, nadhled, zkušenost a podpora. Od člověka, kterého žáci a studenti znají. Nemůžeme nahrazovat terapeuty, ale podporovat a uklidňovat můžeme určitě. Pokud tedy pro studenty jsme i něco více než mluvicí hlavy…

 

Krize jako příležitost obstát v lidství

Celá ta situace, ve které jsme, má mimo toho negativna i svůj pozitivní aspekt. Černá labuť, krize, se kterou drtivá většina společnosti nepočítala, je příležitostí obstát jako člověk. V době, kdy se bavíme o umělé inteligenci, robotizaci práce, industry 4.0 a tak dál, tak o to důrazněji vyvstává filozofická otázka, co je vlastně podstatou lidství. No a teď máme jedinečnou příležitost to zjistit. Slova jako ohleduplnost, nápomocnost, tolerance, velkorysost, vstřícnost, láskyplnost, pochopení… Máme jedinečnou příležitost obstát jako lidé. A doufám, že si to, co se z této situace v tomto směru naučíme, budeme pamatovat i potom, až bude klid.

 

Až to jednou celé skončí, těším se na piknik v Riegráčích. Když byste se pak chtěl třeba někdo přidat, budu ráda :-)

 

Tak jo. Hlava vysypána. Já zas jdu. Opatrujte se a hledejte radosti v maličkostech. Tady třeba máte žábu, doufám, že to bude stačit. Úsměv prosím :-)

 

Katka Jiřinová
Ráda dělám věci, které mají smysl. A naopak. Ráda se směju a nesnáším energetické upíry.

  

Blog

<< 11 | 12 | 13 | 14 | 15