Druhy pedagogického živlu na vejšce

29.10.2015 21:17

Dneska to vezmeme odlehčeněji. I když, jak se to vezme… Jestli to budou číst i kolegové… :-) Dneska totiž budu tak trochu šít do vlastních řad. Níž najdete moje zamyšlení nad tím, jaké druhy pedagogického živlu můžete na vejšce potkat. Akademická půda totiž disponuje velkou druhovou diversitou. Není pedagog jako pedagog. Když si tak projdu svoje dosavadní zkušenosti z akademické půdy, vidím to asi takhle:

Vypravěč historek
„Už jsem Vám říkal o tom, jak jsem zabil žraloka stativem fotoaparátu? NE?!“ Vypravěč Vás vždycky překvapí nějakou barvitou historkou. Na hodinách bývá zábavný až vtipný, což je studenty zpravidla kvitováno s povděkem. Že se příběh netýká probíraného tématu? Studentům to obvykle vůbec nevadí. Do té doby než přijde zkouška nebo nedej bože státnice. Pokud se naopak učitel vytáhne s příběhem, přes který si studenti můžou probíranou látku zapamatovat, vzpomínají na něj studenti zpravidla s láskou a vděkem. Toto ale umí jen Páni Učitelé, vypravěči historek nikoliv.

Velká ryba
Velká ryba je vyučující, pro kterého je pedagogika tak trochu na vedlejší koleji. Možná kdysi nebyla, ale dneska žije nějakou vyyysokou funkcí. Na škole, v nějaké asociaci, odborné organizaci, v zastupitelstvu… Pozor, ne všichni s nějakou funkcí jsou velkými rybami. Ale nebojte, velké ryby spolehlivě poznáte. I z kilometrové dálky totiž vidíte jejich obrovské ego. Což může být pro některé studenty odrazující, neb to zavání prázdnou skořápkou. Ale nenechte se mýlit. Velké ryby obvykle MAJÍ co říct. Jenom jsou takové dost nevyzpytatelné. Nikdy u nich nevíte, jak výuka dopadne. Na přípravu totiž nemají čas a spoléhají, že výuku prostě nějak ustojí. Většinou mají připraveno pár prezentací a každá z nich má aspoň tak sto padesát slajdů. A na ně uválčí libovolné téma od Šumavy k Tatrám. Studenti v tom sice trochu plavou, protože se nemají moc čeho chytit. Ale pro velké ryby je ale toto podružný problém. Důležité je to, co oni říkají. To si mají studenti odnést.

Odborník
Pokud jako student potkáte odborníka, můžete být velmi rádi. Odborníci vědí, co Vám chtějí říct. A zároveň to i umí opravdu vysvětlit. Mají vyladěné sylaby a přípravy a nestane se jim, že by nestíhali. Mají přehled, co bude u zkoušky. Proč to tam bude. A k čemu Vám to v praxi vlastně bude dobré. Žádným dotazem je nerozhodíte, všechno zodpoví s bravurou a grácií. Navíc díky svým bohatým zkušenostem dokáží dokonce i předvídat, s čím by mohli mít studenti problém a při vysvětlování se zaměří právě na tato bolavá místa. Když se pak večer před zkouškou učíte, jste sakra rádi, že základy chápete už ze semestru a vlastně si jen opakujete a přidáváte pár podrobností navíc. Nevýhoda odborníků? Pokud probírané téma nemilujete sami od sebe, odborník vám s tím zpravidla nijak nepomůže. Nějaké velké emoce od něj nečekejte. Vysvětlí, naučí, to ano. Ale pro téma Vás nezapálí. Po zkoušce jste zpravidla rádi, že už to máte celé za sebou a to, co jste se pracně naučili, zase postupně vypustíte…

Šílenec
Tento druh pedagogického živlu je jedněmi upřímně milován a druhými upřímně nenáviděn. Je to cvok, šílenec a anarchista, který své téma doslova žere. Když o něm mluví, má v očích lehký – někdy i těžký – maniakální výraz. Svítí z něj energie. A udělá cokoliv, aby studentstvo zapálil a rozhýbal. Šílencům v naprosté většině případů nestačí, aby studenti látku uměli. On chce, aby ji  ch á p a l i !  A aby ji milovali, stejně jako on. Při výuce se nebojí experimentů a netradičních forem výuky. Které se pak stávají námětem pro studentské diskuze večer u piva. Jedni na něj hledí s obdivem a nechají se zapálit. Druzí si v duchu říkají: „Proboha, proč to nemůže dělat normálně.“ Nemůže, protože to by prostě nebyl on. Emoce, které Vám odborník nedá, Vám šílenec dá vrchovatě. Ve většině případů i s tou odborností. Tento pedagogický druh si určitě budete pamatovat i po letech.

Zasloužilý umělec
Na půdě akademických ústavů na Vás občas dýchne Jurský park. Existují žijící fosilie, které akademický rybníček prostě občas vynese z hlubin na světlo boží. Mají svoje předměty, svoje zvyky, svoje témata, svoje materiály a svoje tempo. Prahová úroveň jejich vnímání je zpravidla tak vysoko, že obvykle nezaznamenají, že se svět venku otáčí. Nebo minimálně nevykazují nějaké známky toho, že by si toho všímali. Pozor, nenavážím se teď nijak do starších kolegů. Být zasloužilý umělec, to fakt není o věku…

Snaživec
Pedagogičtí snaživci jsou typicky začínající učitelé. Pečlivě se na výuku připravují, ale chtě nechtě – zkušenosti nenahradíte. Takže se občas dostanou do úzkých. Neb není výjimkou, že je některý ze studentů dokonce před nimi a to se pak snaživec při výuce docela zapotí. Ti chytřejší s šikovnými studenty nesoupeří, ale nechají si pomoci. Ti, co si potřebují něco dokázat, se snaží uhájit svou pozici zuby nehty. Což se jim čistě z důvodu „já jsem vyučující“ musí podařit, ale studenti si pak stejně myslí svoje. Obecně ale snaživci mají se studenty přátelský vztah. Abyste totiž mohli být přísní, musíte si být sakra jistí v kramflecích. A to snaživci nejsou. Zatím. Ale jednou budou…

Gargamel
Není jich moc. Ale přesto. Existuje určitý druh pedagogického živlu, který studenty prostě nemá rád a ani se to nesnaží předstírat. Negativní energie z těchto učitelů přímo tryská. Každý dotaz studentů je obtěžuje. Všechny práce jsou podle nich mizerné. A u testů stejně všichni vždycky opisují. Prostě pro Gargamely by byla úplně nejlepší taková škola, která by byla bez studentů. "Nemám rád Šmouly!" Pár Gargamelů jsem ve svém životě potkala. A popravdě řečeno jsem vlastně velmi nechápala, proč vlastně proboha učí? Kdo je drží? No jo ale ptejte se jich, žejo…

Pan Učitel
Jsou pedagogové, na které si s láskou vzpomínáte celý život. Páni Učitelé (a Paní, samozřejmě). Mají velmi jasno v tom, co Vám chtějí předat, jak to s čím souvisí a k čemu Vám to bude dobré. To, co říkají, má hlavu a patu. V tomto ohledu jsou velmi příbuzní odborníkům. Páni Učitelé ale dokáží přidávat další ingredience navíc. Osobní nadšení. Přehled, co se děje ve světě. Lidskost. Vstřícnost. Pochopení. Nápomocnost. Jsou to prostě lidé, kteří Vás svým působením můžu katapultovat na úplně novou oběžnou dráhu.  

Vědec
Vědec je člověk, který je velmi ponořen do svého odborného tématu, ve kterém si systematicky bádá. A je v tom dobrý. Když ho ale postavíte před katedru, není příliš šťastný. Trochu ztráta času pro něj, daleko radši by se vrtal v tom svém. Většinou však dokáže nasadit masku a stává se tak společensky přijatelným. Studenty je takovýto učitel obdivován, protože vidí, že dotyčný je bedna a že prostě VÍ a UMÍ. Trochu problém je v tom, že mu moc nerozumí. To, co vědec považuje za všeobecnou znalost a startovní čáru diskuze, to je pro většinu studentstva bohužel Mount Everest. Bývá proto dosti často zklamán, když studenstvo nezvládá sdílet jeho nadšení a vášeň. Ale více či méně úspěšně předstírá, že mu to zase až tolik nevadí. A tiše doufá, že zvládne nadchnout aspoň jednoho. A tento jeden mu pak úplně stačí ke štěstí.  

Zapřísáhlý praktik
Potkáte je. Určitě. Většinou to jsou učitelé z řad externistů. Ti, co akademickým přístupem vlastně pohrdají, buď tiše nebo okatě. Jejich mantrou je: „Ale takhle se to v praxi nedělá…“ A tím je pro ně vymalováno. Že by absolventi měli být evangelisté a přinášet do praxe něco nového, s tím před nimi neobstojíte. Ale studenti je milují. Říkají totiž nahlas to, co studenti dost často rádi slyší: „Ta škola je na houby, takhle funguje opravdový svět…“

Učím tento semestr nový předmět, Principy managementu. Je to úplně jiné kafe, než na co jsem zvyklá. A po každé výuce si kladu otázku, jestli to bylo dobré. Teda, jestli to bylo skvělé, protože dobré je pro mě málo. Ale zároveň vím, že skvělé to nebylo. Co je napoprvé skvělého… Pořád je co zlepšovat. Takže si kladu otázku, jaký jsem to vlastně učitel. Jaký druh pedagogického živlu… 

Zatím jsem asi někde mezi šílencem, snaživcem a snad i trochu odborníkem. Ale jednou, jednou bych chtěla být Učitelem s velkým U. Ale to je asi ještě daleko….

Katka Jiřinová
Ráda dělám věci, které mají smysl. A naopak. Ráda se směju a nesnáším energetické upíry.