Vybouchla mi hlava aneb proč jsem sem dlouho nic nenapsala a asi dlouho ani nenapíšu

26.01.2017 10:59

Mohlo by se zdát, že jsem Pohnout Ledoborcem poslala k ledu. Není tomu tak. Mám rozepsáno několik blogpostů. Kam se ledoborec za ty dva roky pohnul. Osobní fuckupy. V čem studentům neříkám tak úplně pravdu. Můj rok s předmětem KriMyš. Materiálu je dost. I docela slušně rozpracovaného. Tak proč jsem sem tak dlouho nepsala? A proč píšu teď?

Nepsala jsem proto, že to pro mě není priorita. Den má 24 hodin. Napsání blogpostu něco sežere. A já ten čas prostě teď nemám. Přišlo mi blbé, že tu dlouho nic není, tak jsem začala psát, čím jsem zrovna žila. Ale než jsem zvládla blogpost dopsat, převálcovalo to u mě něco jiného a pak už jsem se k tomu nedostala. Psala jsem tu nedávno - ok, ono už je to půl roku :-) - o lidech bednách a o lidech makáčích. A já teď prostě potřebuju makat. A na mluvení není tolik čas...

Co teď pro mě teda je priorita? Možná začnu tím, co není. Není to změna výuky. Tam jsme s kolegy za uplynulou dobu skočili hodně vpřed. Management cvika neměl, má je. Předmět KriMyš neexistoval, existuje. Neříkám, že s výukou nic neděláme. Samozřejmě, že jo. Kvůli studentům tu jsem a věřím, že kolegové to mají podobně. Takže ladíme. Jedná se ale spíš o stabilizaci, než nějaký zběsilý hon vpřed. I to je potřeba. Abychom to celé vlastně udrželi a nespadlo nám to ve finále jako domeček z karet.

To, na čem teď makám, to je disertačka. Někteří, co si mě pamatují z dřívějška, by teď mohli namítnout, že doktorand jsem od té doby, co jsem na ekonomce. Něco přes 4 roky. No jo, jenže být doktorand a makat na disertačce, to jsou dvě různé věci :-) Dřív mi to doktorandění nedávalo vlastně moc smysl. Tak jsem na tom nedělala, jsem už zkrátka takový tvor. Čas jsem lila do výuky, která mi smysl dávala. 

Jenže. I když jsem na disertačce nedělala, tak jsem přitom četla a bavila se s lidma. To zas jo. No a najednou jsem objevila problém, který by mě lákalo probádat do hloubky. Pochopit ho. Prostě to najednou začalo dávat smysl. Tak jsem trochu přehodila výhybku a začala se konečně věnovat i té disertačce. 

Přišlo to před rokem. Od té doby jsem lila energii do setkávání, které jsme pojmenovali Management Lab. Což je platforma pro setkávání lidí od nás z katedry, lidí z firem a studentů. To byl první půl rok, který mi pomohl se zorientovat. Potřebovala jsem jít ale víc do hloubky, takže dál jsem lila energii do rozhovorů jeden na jednoho. Bylo jich 30, to byl druhý půl rok. Sežralo mi to všechno hodně času a energie. A čím víc jsem se toho dozvídala, tím víc jsem měla pocit, že mi z toho praskne hlava.

teoretická_saturace

Ten moment přišel právě teď. Respektive v pátek minulý týden. To byla ta chvíle, kdy to do sebe najednou všechno zacvaklo. A přišlo hodně silné: ahaaa... Hlava mi doslova vybouchla. Přes den totálně ponořená v psaní, abych "to něco" zaznamenala z hlavy na papír. V noci pak docvakávání dalších souvislostí, kdy prostě musíte vstát a myšlenku si zaznamenat, protože ráno už "to" třeba vědět nebudete. A druhý den znova. A třetí, čtvrý a pátý. 

Nechci říct, že teď už ten svůj problém chápu. Že vím. Ale začínám tušit. Do "fáze vím" se budu muset ještě propracovat. A zúžit to tematicky tak, jak to vyžaduje disertačka, to bude ještě trochu boj. A sepsat nějaký výstup z toho všeho, to bude stát další čas. 

Což je důvod, proč blog bude i v dalších měsících spíš tak paběrkovat. Možná se vyhecuju k dopsání některého z těch rozepsaných blogpostů, aby to tu neumřelo úplně, ale to je asi tak všechno. Nejlepší ale na tom je, že to zacvaknutí se netýká jenom disertačky. Ono se to vlastně týká i výuky. Disertačka je pro mě takové Pohnout Ledoborcem 2.0. Zacvaklo to prostě celé dohromady. A jako... není to blbý pocit :-) 

No a proč teda píšu teď? Protože po měsících stresu přišlo silné uklidnění. Přestože mam horu práce před sebou a čert ví, jak to celé dopadne. Ale, mam z toho aha momentu radost a chci ji sdílet :-) Takže asi tak. 

Katka Jiřinová
Ráda dělám věci, které mají smysl. A naopak. Ráda se směju a nesnáším energetické upíry.