Vizuální komunikace frčí. Račte nastoupit…

19.02.2015 19:45

Minule jsme skončili u toho, že na ekonomce zelenou zeď, navíc ještě chytrou, neprosadím ani omylem. Slovy klasika: Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory a můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co proti tomu můžeme dělat. Ale upřímně řečeno, ono mi to zase až tak žíly netrhá. Zeď, na kterou jde psát, není všespásná. Je to jen nástroj. Který by mi sice pomohl, ale když ne, tak ne. Neva, poradím si. Klíčový je totiž ten důvod.

Proč jsem chytrou zeď chtěla? No abych na ni mohla psát a hlavně kreslit. A třeba nejen já, ale i kolegové. Možná si teď někdo klepe na čelo, co jakože s kreslením. Ale opět upřímně řečeno, opět mi to žíly netrhá :-) Protože to, že vizuální komunikace frčí, to je prostě fakt. Třeba to někdo nevidí, já to ale vidím docela jasně.

Aha moment pro mě přišel někdy dva roky zpátky, kdy jsem byla v Berlíně na letní škole This is Service Design Doing. Vedli to tři naprosto bohoví facilitátoři: Marc Stickdorn, který stojí za knížkou This is Service Design Thinking, o které už tu byla řeč, a Markus Hormess a Adam Lawrence, pánové, kteří mají na svědomí Global Service Jam. Ňam. Obsah nadupaný inovačními technikami, pěkně prakticky, žádné velké kecání. Což také znamená, že nebyl moc čas dělat si poznámky. Vůbec to ale nevadilo, protože tam seděl jeden chlapík, který jen tak koukal, pozoroval a kreslil, kreslil a kreslil. Byl tam od toho. Svoje obrázky průběžně lepil na zeď a nám z nich průběžně padala čelist na zem. Ve finále jsme všechny ty obrázky dostali pěkně sesypané dohromady a převázané mašličkou. Tady jsou, vizuální poznámky. Wow. Nevím, jak často se vracíte ke svým starým poznámkám z přednášek či porad, ale já se k těmhle vracím i po těch dvou letech.

Visual_notes_TiSDD

Ale ono se to neděje jen za kopečkama. Vizuální komunikace se rozjíždí taky u nás. Čas od času ke mně připlave nějaké obrázkové video, třeba předevčírem – jak se naučit čínsky za 10 minut. Té čínštiny se nelekejte, ani těch španělských titulků, co jsou u toho. Ta paní mluví anglicky a kromě toho, jsou tam OBRÁZKY, kterým BUDETE rozumět. Jasně, to ještě není české, ale tak – sdílíme si to tu a říkáme si, jak je to super věc. A když se podívám do svého blízkého okolí… Vojta Lunga, co nám dělal grafiku Skvělých služeb, nám svou prací naši knížku posunul na úplně jiný level. Terka Procházková – jediný český profi designér služeb, kterého znám, má to vystudované ve Skotsku – měla jako svůj master projekt téma, jak pomocí vizualizace vysvětlit přínos designu služeb, psala o tom blog. Vašek Lorenc zase kreslí obrázky na svém blogu o pricingu a i ho to zvládá živit. Obdobně Daniel Gamrot hodně tlačí téma myšlenkových map. Kamarád Michal Andera na vizuální komunikaci rozjíždí firmu Clarity-lab. Při řešení inovačních projektů využívají vizuální komunikaci i Direct People, kteří s Honzou Maškem ze 3M koneckonců dali dohromady príma věcičku Enjoy Meetings. Melvil už před nějakou dobou vydal knížku Nápady na ubrousku a teď je těsně před vydáním Příručka skečnoutingu (kdyby mi někdo chtěl udělat radost, tu fakt chci).

No a to je jenom to, co mám těsně u sebe. To, že jsme zahlceni horami – nebo spíš hoooorami – textu, to asi víme všichni. Takže firmy, co ať tak či onak pomáhají ostatním řešit grafiku a design, rostou jak houby po dešti a trefné infografiky se na twitteru vždycky rozšíří rychlostí požáru. Obrázky jsou zkrátka fajn. Buď Vám tenhle poznatek stačí a čas od času dáte lajk něčemu, co propluje kolem Vás, nebo se do obrázků sami pustíte a necháte je, aby Vám pomáhaly. Za sebe Vám doporučuju spíš tu druhou cestu. A svými naivními malůvkami na tomto blogu bych Vám docela ráda pomohla začít.

Asi to pro Vás bude nejdřív trochu těžké. Vždycky se mi vybaví pocit, který jsem jako malá měla, když jsem chtěla nakreslit slona. Křečovitě jsem svírala šedivou fixku a dost mi to nešlo. Pak přišla mamka, udělala pár ledabylých tahů a slon byl tam. Upřímně jsem ji za to obdivovala a nenáviděla. Ne, že by mě to odradilo, možná vlastně spíš naopak. Ale každopádně pocit „neumím kreslit“ byl do relativně nedávné doby dost silný. Kreslila jsem sice vždycky ráda, ale každý obrázek byl porod. A výsledek byl pokaždé dost takového naivního rázu, žádné velké umění v tom.

Ale můžu Vás uklidnit. Pokud pro svoje poznámky, prezentace a porady chcete používat obrázky, tak ani žádné umění potřebovat nebudete. Jestli zvládáte nakreslit kolečko, čtvereček a rovnou čáru, dáte to. Stačí chtít a zkoušet to. A můžu Vás ubezpečit, že naivní obrázky mi vždycky fungovaly nejlíp. Z reklam a lesklých časopisů jsme zahlceni dokonalostí a naprostá většina lidí už jí má docela plné zuby. Když seberete odvahu, popadnete fixu a vypotíte ze sebe nějaký ten roztřesený obrázek, garantuju Vám, že přitáhnete pozornost posluchačstva daleko snadněji, než s hodiny a hodiny laděnou powerpointovou prezentací. Asi Vám bude chvíli trvat, než tu odvahu seberete. Málokdo se do kreslení sám a rád nadšeně hrne. Ale ono to časem přijde.

Dan Roam má v Nápadech na ubrousku takovou výbornou klasifikaci. Podle té existují tři typy lidí. Lidi typu „černá fixa“ se do kreslení vrhají po hlavě a nedělá jim problém začít od nuly na bílý papír. Dan říká, že těchhle lidí je tak 25 %, moje zkušenost říká, že tak 10 %. Pak tu jsou zvýrazňovači, „žluté fixy“. Sami se k tabuli či papíru sice nehrnou, ale když už někdo začne, dost nadšeně doplňují a dokreslují svoje postřehy. Těch je prý tak půlka. Myslím, že trochu víc, ale souhlas. A pak tu jsou skeptici, „červené fixy“. Ti, co sedí tiše někde vzadu a myslí si o Vás, že jste cvok. Ale to bývá jen skořápka. Většinou jsou mezi nimi analytičtí lidé introvertnějšího ražení, kteří problému rozumí nejlíp, a když se černé a žluté fixy vyřádí a nevědí jak dál, „červená fixa“ se zvedne a nakreslí ten nejlepší obrázek, který řešený problém totálně rozsekne.

vizualni_typy_podle_fixek

Ono totiž, aby Vám obrázky fungovaly, musíte mít spíš než šikovné ruce daleko radši šikovný mozek. Musíte se umět koukat, vnímat, chápat, rozumět. Nejdřív obrázek musíte vymyslet. Nakreslit to, to je ten poslední krok. A zatím co výmluvy typu „neumím kreslit“ slýchám dost často, že by se někdo shodil hláškou „neumím myslet“, to se mi ještě nestalo. Takže hurá do toho.

Já osobně jsem se z „červené fixy“ postupně propracovala do fáze, kdy mi začínání na bílý papír nijak nevadí. A to, že jsem třeba zrovna ten obrázek nahoře dala až napočtvrté, mě nechává docela chladnou. Naopak si to hledání a překreslování i užívám. Protože vidím, že mi pak ty obrázky při výuce i při rozhýbávání ledoborce dost pomáhají. Tak třeba to, že mi Ten, co napsal černou bibli, pochválí moje myšlenkové mapy, na to bych si fakt nevsadila. A abych tak řekla, když on, tak to už kdokoli :-) Takže, vyzkoušeno za Vás. Vizuální komunikace funguje. Moje „proč plakátovat u šéfa v kanclu“ už je teď doufám jasnější. Že to není jen z hecu nebo pro další čárku do kolonky pečlivě budovaného brandu cvoka. Někdy se k tématu vizuální komunikace ještě vrátíme. Ale kolem rozhýbávání ledoborce se teď děje dost dalších důležitých věcí. Ledy se začínají hýbat. Pomalu, ale jistě. Tak uvidíme, o čem to bude příště :-)

Katka Jiřinová
Ráda dělám věci, které mají smysl. A naopak. Ráda se směju a nesnáším energetické upíry.