Strategie vyučujícího při setkání se studentem v neznámém prostředí

02.07.2015 21:11

Přes semestr jsou studenti ve škole vysoce koncentrovaní. Myslím teď spíše co do výskytu, než co do soustředění. V létě ale ve škole není ani noha (nebo spíš, počet nohou je zanedbatelný vůči semestru). Zákon zachování studentů ale říká, že pokud se student nenachází ve škole, musí se nacházet jinde. Studentstvo je tak rozprchnuté všude možně po republice nebo i venku. A protože svět je malý a o náhody v něm není nouze, potkávám studenty leckdy a leckde a za lecjakých situací.

Učím sice jen tři roky, ale za tu dobu mi těch studentů prošla rukama už docela slušná řádka. V různé intenzitě na mě narazily nějaké malé tisíce lidí. Nechci si ani představovat to celkové číslo u lidí, co učí třicet let nebo i víc. Ale zpět, když tohle své studentstvo potkávám ve škole na chodbě, je situace dosti jasná a většinou nemám problém dotyčné zařadit. Jenže v létě je to podstatně těžší. Studenti se Vám zamíchají do „normálních lidí“ a tak je to rozpoznávání docela slušná gameska.

Pokud jste třeba herec, tak asi máte víceméně radost, když potkáte neznámého člověka, jak na Vás povzbudivě mrká, usměvavě Vás zdraví nebo šeptaje něco do ucha kolegovi, nenápadně na Vás ukazuje. Bo to jste chtěli. Být slavní. A i když si na Vás někdo ukazuje jen proto, že máte třeba pokecané triko, máte ho hrdě za svého fanouška. A vůbec Vám neva, že toho dotyčného neznáte.

Když jste ale učitel, je situace trochu jiná, a to hned ze dvou důvodů. Za b) vlastně nechcete být nijak slavní. Takže když na Vás někdo posunkuje, jako první Vám jede hlavou to pokecané triko, pak jestli je to bratranec z druhého kolena, kamarád z tábora nebo spolupařič z hospody. A až potom Vás napadne, že by to mohl být student. Možná zatím jen učím moc krátkou dobu a časem se u mě studenti posunou v pořadí výš.

No a za á) když už v dotyčném rozpoznáte studenta, dost často netušíte, která bije. Ale na rozdíl od herců, tady to asi trochu va. Protože tomu člověku, co se k Vám hlásí, jste někdy opravovali semestrálku. Něco jste s ním řešili. Měli jste ho u zkoušky. Nebo u státnic. Trochu mu tam pomohli. Nebo ho naopak vyhodili. To už sakra úplně nejde říct: „Proboha a Vy jste kdo?!“

Studentů, co vystoupí z řady a zapamatuju si je, těch je maximálně tak 20 %. Zbytek mým životem tak nějak prošumí. Jako učitel ale neprošumíte Vy. Takže pak třeba na vlakáči v Brně potkáte člověka, u kterého fakt nevíte, zato on Vám s naprostou precizností odrecituje, něco v duchu: "Jste mi řekla, že na mojí myšlenkový mapě mám málo křivý větve.“ (Hmm, no, asi jste měl.) Nebo v nějaké zapadlé sámošce: "Jste mě vyhodila kvůli červený vopici." (Tyjo ale kvůli vopici jste asi neztratil 41 bodů a víc, žene...)

strategie_vučujícího

Co se snažím říct? Existují různé strategie vyučujícího, když je konfrontován se studentem v neznámém prostředí. Na ekonomce hodně frčí různé matice 2x2, 3x3, tak jsem taky jednu takovou sestavila :-) Tenhle blogpost byl hlavně o vysvětlení kontextu strategie gameska, kdy netuším, kdo jste nebo jen matně, a kdy mi musí co nejdřív docvaknout, s kým se bavím a co po mně chce.

Ostatní strategie jsou sice zajímavé, ale gameska je pro mě nejdůležitější. Proč? Všechno ostatní totiž nějak ustojím. Ale u gamesky od Vás potřebuju pomoct. Když nepatříte mezi těch 20 %, co si pamatuju, tak prosím, až se potkáme někde v nějakym krajskym městě, mimo civilizaci, v zoo, v lese nebo prostě mimo Mnohavěžok, nám. W. Churchilla 4, nadhoďte mi něco, ať se chytim. Studenty mám fakt ráda. Ale to kvantum, to se nedá. Tak mějte slitování. Dík :-) 

Katka Jiřinová
Ráda dělám věci, které mají smysl. A naopak. Ráda se směju a nesnáším energetické upíry.