Stoupněte si do bot studenta a pochopíte to hodně rychle

15.01.2015 19:29

Že jdu hýbat ledoborcem, jsem se rozhodla už před pár týdny. Když jsem se ale minulý týden přiznala rodině, napsala to na blog a dala echo kolegům vevnitř a hlavně venku, reakce byla u všech dost obdobná. Strašně moc ti fandíme. Ale – kde je vlastně problém? Jojo, všechno bude, jen se to na ten blog nevejde najednou. Takže, jdeme na to.

Učíme management. A učíme ho pro opravdu dost lidí. Pro téměř všechny na VŠE. Ročně je to tak 2000 studentů. Ale – děláme to dobře?

Předně je potřeba položit si otázku, jestli má vůbec smysl učit studenty management. Já si myslím, že jo. Protože, řekněme si to upřímně. Kolik absolventů VŠE chce pracovat rukama? Nikdo, to by nelezli na vysokou školu. Kolik jich bude mít nějaké tvrdé dovednosti? Umím programovat v Javě. Umím propočítat nosník mostu. Umím navrhnout integrovaný obvod. No, tak tohle se učí přece na jiných školách. Z tvrdých dovedností může absolvent ekonomky říct akorát tak: umím anglicky (ideálně i německy, španělsky, francouzsky...). Jenže to dneska středoškoláci umí taky.

Ano, trochu přeháním. I na ekonomce můžete získat tvrdé dovednosti. Třeba: umím vyhodnotit data, umím propočítat business plán, umím zpracovat živnostníkovi daně... Jen se snažím říct, že absolvent ekonomky bude pracovat především hlavou, s lidmi a že tedy bude potřebovat nejen tvrdé dovednosti, ale i ty měkké. Musí být schopen přenést myšlenky z papíru do praxe, zařídit, aby se věci skutečně staly. To znamená, že musí umět řídit v první řadě sám sebe. A časem i tým, který získá, až povýší. A jsme u toho, potřebuje management. Proto je Management koneckonců celoškolský předmět.

Tak fajn, shodněme se na tom, že management smysl má. Jak ho učíme? Dobře? Na to existují dva pohledy. Pohled vyučujícího a pohled studenta. Jak to vidí vyučující? Asi takhle:

„Management dneska učí každý jouda. U nás ale jdeme do hloubky. Učíme podle nejlepší české učebnice, kterou napsal šéf naší katedry několik let zpátky a na které tehdy spolupracovala celá katedra. Je tam všechno. Nejen tipy a triky, ale hlavně klíčové pojmy, ověřené vědecké poznatky a koncepty od světových managerských es.“

Co k tomu říct? Že je to pravda. Učebnice, podle které jedeme, je právoplatnou biblí managementu v českém rybníčku. Nejen, že tak vypadá – je černá a má spoustu stránek – ale hlavně je první porevoluční knihou, která se na management dívá uceleně a má patřičnou hloubku. Proto se koneckonců rozšířila i na další české univerzity. Tuhle jsem se v hospodě bavila se studenty a zaznělo: 

Hledal jsem, odkud bych to-a-to mohl ocitovat do bakalářky. A našel jsem zajímavý text. Zajásal jsem, protože tam bylo všechno, co jsem potřeboval. Tak jsem se podíval na desky a ona to byla ta naše černá bible… Proč jsem si to nepřečetl dřív?

No a to už se dostáváme k meritu věci. Jak to vidí student? Oni to vlastně všichni vědí, jak to ti studenti vidí. Studenti, samozřejmě, ale i vyučující. Jen je to jak v té pohádce Císařovy nové šaty. Někdo musí být to nerozvážné děcko, co neví, že se něco nesmí, a nahlas říct: „Císař je nahý.“

Tak si to pojďme říct. Nebo spíš ukázat, to bude lepší. Tedy, ne přímo toho nahého císaře, ale raději jednu inovační techniku, která nám pomůže stoupnout si do bot studenta – empatickou mapu. Když byste to někdy potřebovali citovat, tak je třeba v knize Gamestorming: A toolkit for innovators, rule-breakers and changemakers. V české literatuře jsem ji zatím neviděla (opraví mě někdo?). Když jsme psali Skvělé služby, tak jsme ji do sekce nástrojů nezačlenili, což mě teď trochu mrzí. Tak to tímto napravuji.

Empatická mapa je hodně jednoduchý nástroj. Šablona, kam si sepíšete, co Váš zákazník slyší, vidí, co říká, dělá, co si myslí a cítí. Abyste to zvládli, musíte svého zákazníka sakra dobře znát. Musíte zvednout zadek, jít do terénu a pořádně poslouchat a koukat. De facto udělat kvalitativní marketingový výzkum, když bych měla použít nějaký odbornější termín. Ve finále si všechny zákaznické postřehy a dojmy sepíšete na jednu stránku (doporučuju spíš A3 nebo flipchart). A to je právě ten okamžik, který Vám otevře oči. A řeknete si: „Aha…“

Empatická mapa studenta Managementu, jak jsem ji dala dohromady já, je tady. Není zpracovaná pro celý předmět, ale pro naše hlavní kontaktní místo – pro učebnici. Vychází z mé diskuze s cca 25 studenty, podnětů z ankety a nasávání postřehů, kde se dalo. Dá se to rozkliknout, tak pojukejte. Zvlášť postřeh „těžítko“ je hodně inspirativní…

Empatická mapa

Pak je také důležité uvědomit si, kdo to vlastně je ten student Managementu. Pro to je tu technika Persona. Je trochu známější a do Skvělých služeb jsme ji zahrnuli. Ale je i leckde jinde, protože ji hodně používají lidé v IT. Naposledy jsem ji viděla třeba v knížce Web ostrý jako břitva od Honzy Řezáče. Pokud byste chtěli citovat nějakou zahraniční literaturu, tak doporučuji jednoznačně This Is Service Design Thinking.

Ale k věci, co je podstatou? Popsat typického uživatele služby. A to podstatně podrobněji, než že to je muž, 19-25 let, se středoškolským vzděláním. Je potřeba jít pořádně do hloubky. Ideální je sestavit si první nástřel persony, jak to vidíte Vy, a pak postupně upřesňovat a korigovat podle toho, jak si postupně ověřujete, co z Vašich předpokladů je pravda a co není.

Možná bude lepší si to zase hned ukázat. Tady je persona studenta Managementu, jak jsem ji dala dohromady já. Čtvrtá verze.

Persona

Mno, pokud se na to koukneme touto optikou, tak se nám výuka Managementu sype jak domeček z karet. Od té doby, co vzniklo jádro černé bible, se svět otočil a studenti jsou už dost jinde. A s naší výukou jsou nespokojení.

Když se do této situace dostanete, vždycky se ptejte, co je za problém a čí je to problém. To je moudro, které jsem ukradla od svého kamaráda Honzy Maška, který dělá inovace ve 3M. Ještě je tam třetí část, ale o té zase jindy. Takže tedy:

Co je za problém
Nespokojenost studentů s výukou Managementu. Kniha je pro ně nestravitelná. Hrozí, že ostatní fakulty od nás nebudou chtít Management odebírat. A že si studenti nebudou zapisovat naše další předměty.

Čí je to problém
Vedoucího katedry managementu

To „čí je to problém“ je hodně důležité, protože samozřejmě nemůžete změnit všechno, co se Vám nelíbí. Mně se třeba nelíbí pošta dole ve Vršovicích u Bohemky. Ale nepracuju na poště, ale na Katedře managementu. Zároveň Vám to taky říká, kdo musí chtít změnu. Protože když nechce, zespoda s tím nehnete. Nebo jen velmi obtížně. A můj šéf, vypadá to, změnu chce. 

Zrovna včera byl den plný schůzek. Face-to-face, užší kolektiv, porada katedry. Domluvili jsme se, že Management chceme změnit. Ne hurá stylem. To, co je dobré v černé bibli, zachováme. Jen jsme si prostě odsouhlasili, že jdeme dělat předmět, kde je student v centru zájmu, že jedeme podle human-centered design a že jsem inovační manažer. Jabadabadů. The Future Is Now. Rozhýbávání ledoborce může začít…

Katka Jiřinová
Ráda dělám věci, které mají smysl. A naopak. Ráda se směju a nesnáším energetické upíry.