Stavím nový předmět aneb pět důvodů, proč trénovat kritické myšlení

11.06.2015 21:29

V akademické jungli nikdy nemůžete dělat jen jednu věc (o možnosti výhodného využití chobotnic na vysokoškolské půdě už tu koneckonců byla řeč). Do žonglování s míčky s nápisy „semestrálky“, „ledoborec“, „státnice“, „články“, „phd“ a „agenda“ tak přibývá míček další: „nový předmět“. Bude to předmět Kritické myšlení a smysl mi to dává hned z několika důvodů.  

Nejdřív by ale asi bylo fajn stručně říct, co že to to kritické myšlení je. Polopatě řečeno, jde o dovednost pracovat s informacemi. Nezbláznit se z té informační smršti, ve které žijeme, a dokázat se v ní orientovat. Schválně, zkuste si třeba přečíst o cukerné poušti. Poušť krystalová, moučková a kostková… Vtipné? :-) Ano. Ovšem jen do doby, než se Vám to jako učiteli s naprostou vážností objeví ve studentské práci!! OK, tak tohle je příklad od mamky, která učí na střední, ale stejně je to drsné. Když to posunu zpátky na vejšku, kolikrát jsem už slyšela: „Steve Jobs to dělal takhle, tak my to budem dělat stejně…“ No jo, jenže Vy nejste Steve Jobs (já taky ne). Jiná doba, jiná situace, jiní lidé, jiný kontext. Chce to prostě myslet trochu kriticky. Což se ale nijak nevylučuje s mou láskou ke kreativitě a inovacím. Je prostě dobré lítat hlavou v oblacích a zároveň přitom stát nohama na zemi. No a ty nohy na zemi, to je právě kritické myšlení. Tady je o něm hezký blog, na kterém můžete vesele začít.

Když se ale vrátím trochu zpátky k důvodům, proč rozjíždím nový předmět:

Studenti, kteří chtějí
Proč na tomhle blogu rozhýbávám zrovna ledoborec a ne třeba tahacího kačera? No, protože Management, o který se tu hraje, je povinný předmět. A povinný předmět, to je vždycky kolos. Velkej, těžkopádnej, pomalej. Změny fakt neuděláte lusknutím prstu. Podstatné ale je to, že povinný předmět je… prostě povinný. Potkáváte tam lidi, kteří mají motivaci ode zdi ke zdi. Jak ty, u kterých si po třetím cviku říkáte, aby už konečně odstátnicovali a mohli jste jim nabídnout to tykání, tak ale i divné negativistické existence, které mají v hlavě dosti zcestnou představu, že na škole být „musí“. Chci ty první, důvod číslo jedna. A ty dostanu jen na volitelném předmětu.

Potřebuju se zabavit
„Je super, že jsi ledoborec a razíš cestu. Jen si dej bacha, abys moc neujel dopředu. Aby ti to zase nezamrzlo, než za tebou projede ta výletní loď.“ Ne, to nejsou slova, která by někdo prohlásil na mou adresu. To je snad jasné z toho „neujel“. Nějaká chytrá hlava tohle moudro věnovala jednomu kamarádovi a já jsem si ho od něj ukradla. Najít správné tempo pro plavbu ale není úplně sranda. Myslím ale, že to tempo je rozhodně pomalejší, než umím. Takže důvod číslo dva: Prostě se potřebuju zabavit něčím smysluplným, abych nedělala koniny (nebo spíš TAKOVÉ koniny).

Hlavně nezcvoknout
Měnit zvenku, to jde dost blbě. A pokud chcete měnit zevnitř, musíte mít úvazek. A když máte úvazek, musíte ho odučit. A když máte učit, musíte mít CO učit. Ne, že by s rozhýbáváním ledoborce bylo málo práce, naopak, Management má mít od příštího semestru nově i cvika, takže práce bude víc než dost. Jenže schválně, zkuste si to, učit jen jeden předmět. Říkat jednu věc třeba pěti skupinám?! Jsou sice borci, co to umí, mně to ale hlava nebere. Už po prvním týdnu máte guláš v tom, kde jste s jakou skupinou skončili, co jste komu říkali nebo naopak neříkali. To je na cvokárnu, nedávám to. Důvod číslo tři je tedy čistě prozaický – nezbláznit se.

Bo mi Kritické myšlení dává smysl
Když jsem se v [dosaď-věk] rozhodovala, co dál dělat, Kritické myšlení pro mě byla jasná volba (dobře, tak jedna z voleb, ale tahle mi prošla). Často brblám, že omáčky je spousta, ale maso nikde. Myslím teď třeba v semestrálkách. Když zkouším. Když píšu posudek. Nebo třeba u státnic. To je furt něco. Řada studentských prací prostě plave na vodě a argumentace je všelijaká. Neříkám, že jsem si tím sama jako student neprošla, ale to přeci není důvod nechat v tom teď plavat ostatní. Pojďme tohle téma vykopnout!

Bo to dává smysl nejenom mně
Kritické myšlení jako téma teď myslím dost rezonuje. Nejen mně. Mám parťáka, se kterým jsem na stejné vlně. Což je pro mě důležité, i když obecně by to asi bylo málo. Takže přidám. Když se bavím se svými kolegy napříč katedrami, tak reakce je povětšinou v duchu: „To by bylo taaak potřeba!“ Na KISKu v Brně tohle téma taky žije. A zrovna nedávno jsem seděla v kavárně s Petrem Ludwigem, kterého asi znáte, jestli o Vás jen trochu zavadila tsunami jménem Konec prokrastinace. Kritické myšlení je jeho další silné téma. Dospěl k němu z jiného směru a asi dřív než já, ale myslím, že můžu říct, že jsme se shodli, že když by se nám povedlo dostat kritické myšlení trochu více do denního chleba studentů, že by to bylo jedině dobře.

zarovka

Studenti někdy nadávají na bezmyšlenkovité memorování. Přestože bych ho nezatracovala úplně, jako hlavní metodě výuky mu už asi opravdu odzvonilo, taky si to myslím. Takže dobře, pojďme učit jinak. Pojďme se bavit a diskutovat. No jo, jenže k tomu je potřeba umět zformulovat názor. Podepřít ho argumenty. Neplácat prázdnou slámu, ale umět vypíchnout to důležité. No a o tom je kritické myšlení... Tak uvidíme, jestli se mi to tu podaří rozjet :-)

<<< A btw. #AplausProSchollku >>>

Katka Jiřinová
Ráda dělám věci, které mají smysl. A naopak. Ráda se směju a nesnáším energetické upíry.