Rok po zahájení plavby aneb skládání účtů poprvé

14.01.2016 23:00

Před rokem začala plavba ledoborce. Už za sebou mám předvánoční bilancování blogu, co mi psaní blogu přineslo a "the best of" z dosavadních blogpostů. Ovšem podstatně zajímavější je podívat se na vlastní polohu ledoborce. Kde jsme byli před rokem, kde jsme teď a jaké jsou další vyhlídky? Nevejde se to do jednoho blogpostu a taky jsem popravdě řečeno dneska docela utahaná, takže spíš jen takový start.

Jak asi víte, předmět Principy managementu má za sebou pilotáž, první semestr v novém hávu. Chceme se na pilot podívat kritickým okem a příští semestr posunout zase o další level výš. Ale vyhodnocení nám bude ještě chvíli trvat. Aktuálně zuřivě sbíráme feedback, kde se dá. Od nás samotných, od studentů, od kolegů... A protože je zouškové v plném proudu, ještě nám to nějaký ten týden, dva zabere... Takže kdo se těšíte na naše faily a nějaké ty perličky, ještě chvíli vydržte :-) Slibuju, že až to přijde, tak se určitě podělím, to já zase jo. 

skladani_uctu

Vyhodnocení "včera a dnes" a tak trochu skládání účtů začnu teda někde trochu jinde. Před rokem jsem se tu zamýšlela nad tím, co mi snaha změnit výuku managementu na ekonomce asi tak přinese. Je myslím zajímavé mrknout na to dnešníma očima:

Jméno v sázce
Učím management inovací a tohle je inovační projekt. A znáte to. Kdo to umí, dělá to, kdo to neumí, učí to. Do jaké skupiny patřím? Můžu ze sebe udělat naprostého debila.

Tak nemyslím si, že bych byla za debila. Podařilo se mi sice pár přešlapů, ale jinak bych řekla, že docela dobrý. Kanálama chodit nemusím, jméno zatím drží. Jediné co, moje představa, že půjde o inovační PROJEKT, byla docela naivní. Snaha aplikovat businessové fungování na akademické půdě se setkala jen s částečným úspěchem. Nic to ale nemění na tom, že si hodně z vsáknuté teorie zkouším a ověřuji v praxi. Jednou z toho sepíšu pěknou případovku :-) Pokud bych teď ale měla vypíchnout jednu jedinou teoretickou záležitost, kterou jsem si opět na vlastní kůži potvrdila, byly by to inovační role.

Mrkněte třeba na Morris, M., Kuratko, D., & Covin, J. (2010). Corporate Entrepreneurship & Innovation. Cengage Learning na stránku 173. Moje hýbání ledoborcem je typický příklad, kdy „iniciátor“ hraje zároveň i roli „šampiona“, který táhne implementaci. Ale bez role „sponzora“, tedy jakéhosi patrona, tlumiče a ochránce, bych byla už dávno zašlapaná půl metru pod zemí. Nebo spíš teda pryč z ekonomky. Role vedoucího katedry jako "sponzora" je myslím nezastupitelná. Ve výkonové tabulce, na základě které katedra dostává peníze, totiž nic jako „hýbání ledoborcem“ není… „Ze všech uvedených hráčů, ty dvě nejdůležitější role jsou šampión a sponzor.“ Jo, podepisuju.

Terč na zádech
„Tak slečna ještě nemá píejdždýýý. A jde nám říkat, jak se učí managemeeent.“ „Kolik že Vám je?“ „A kolikrát jste byla v Rusku, ha?!“ Variace na dané téma musí zákonitě přijít. Jako ale já přece nepočítám, že tu knížku budu psát sama. A o jméno na deskách mi fakt nejde. Ale vysvětlujte to.

Kupodivu, úsměšky tohoto typu k mým uším příliš nedoléhají. Děkuji tímto všem, kteří je ohleduplně šeptají za mými zády tak, abych z toho nebyla moc smutná :-) 

Jediná drobná komplikace je to „píejdždýýý“. Akademický potravní řetězec je totiž neúprosný. Bez Ph.D. za jménem jste na světě důležití asi tak jakooo… asi jako stonožka. Možná jste o kousek nad ní. Možná. O kousek. Malý. A jaksi není úplně zvykem, aby stonožky psaly učebnice managementu... Hele jako dělám na tom. Všechno má svůj čas :-)

Kurz bruslení
„Co to je sakra za inovaci? Tak se napíše knížka no, no a co.“ Tak za a) to beru spíš jako inovaci celého předmětu, který má podstatně víc kontaktních míst, než je jen knížka. A za b) mám s tou knížkou velké plány. Střet s realitou bude tvrdý a nevyhnutelný. Aby to dopadlo tak, abych s tím byla spokojená, bude to vyžadovat zdatné bruslení mezi různými stakeholdery. Jsem na sebe zvědavá. Protože kdo mě někdy viděl bruslit…

Z loňska bych podtrhla to „Střet s realitou bude tvrdý a nevyhnutelný.“ Jo, to je :-) Co je pro mě zajímavé je to, jak je tohle bruslení vyšťavující, i když povětšinou bruslíte mezi lidmi, které máte v zásadě rádi. Společná práce vás baví a je i úžasně inspirativní. Jen někdy mám z vší té komunikace hlavu jako pátrací balón, toužím po tom vybodnout se na týmovou práci, někam se zavřít a šudlat si nějaký sólo projekt... 

A pak sama sebe proplesknu a vrátim se nohama na zem, mezi lidi :-) Pokud má to, co tvoříme, fungovat někdy do budoucna i beze mě, je potřeba vytvořit systém. A to je zkrátka týmovka. Tečka. Není co řešit.

Smradlavá zubatá příšera za rohem
Jaká? Ta, kterou popisuje Ta zrzavá bez háčku níže. Když si v duchu projdu kancly na našem patře i o patro níž, stále ještě vidím dost lidí, kteří by se pro studenty rozkrájeli. Ale zároveň, za deset let, co mám něco společného s akademickou půdou, ať jako student, senátor, vyučující či doktorand, opravdu nemám iluze, jak náš vysokoškolský systém funguje. Je to taková smradlavá zubatá příšera. A ona na mě jednoho dne bafne. Někdy až to budu nejmíň čekat. Vím to. Teď na podzim to na mě docela slušně zkusila. Až to přijde znova, pokusím se to ustát.

Smradlavá zubatá příšera existuje. Povětšinu času se ode mě drží naštěstí dál (děkuju tímto všem tlumičům a nárazníkům). Nicméně zabafala. Párkrát za ten uplynulý rok jo. Člověk vždycky jen tak zalapá po dechu a nestačí zírat. Naštěstí mám kolem sebe pár lidí, kteří mě v těchhle situacích drží a zvedají. Dík. 

Čtvrt milionu ze svého
Řekněme si to upřímně. Člověk na vysoké škole rozhodně nemůže být pro peníze a můj člověk není výjimkou. Mám představu, co bych si mohla vydělat venku. I kdyby mi tenhle projekt zabral jen rok, pořád jsem na nějakých mínus čtvrt mega. Ještě, že mám tolerantního muže.

Čtvrt mega pryč. Vžžžžccc…. Co k tomu říct víc? Snad jen, že načínám další čtvrt mega :-)

Vlastní firma u ledu
Jako pěšák v poli vždycky plníte sny někoho jiného. Sny toho, kdo má funkci a moc. Je velmi snadné vrazit spoustu energie do něčeho, v čem vidíte smysl, a pak shořet, když Vám to shora zabijou. Navíc, být odejit je velmi jednoduché a „děkuju“ v těchto případech moc lidí neslyší. Velmi dobře vím, že inovace bez podpory shora nefungují. A já tu podporu mám. Minimálně teď. Dává mi smysl tu zůstat, takže budování něčeho svého, co mi nikdo shora zabít nemůže, bude prostě muset jít zase jednou stranou.

Pocit pěšáka sice nemám, ale to s tím strachem, abyste nevráželi energii do něčeho, co vám tak snadno můžou shora zabít, tak to ano, to znám. Kdo už se aspoň jednou spálil, zná a nezapomene. Dokud sdílíte vizi, není obvykle problém. Když ale přijde rozkol na tomto levelu, začne ta správná "legrace"... Rozkol naštěstí zatím nepřišel. Ale jedním dechem musím dodat - pár záseků na levelech nižších jo. A to je potom věc, co mě hodně bolí a bere mi vítr z plachet. Naštěstí se nám zatím podařilo všechny záseky relativně dobře ustát. Relativně :-) Ale bolí to jak čert. Nejsem splachovací a bolí mě to dlouho.

Občas si tak říkám, jestli mi to za to skutečně stojí. Když bych stejné úsilí, které dávám do rozhýbávání ledoborce, vrazila do vlastní firmy... Hmm, mám takový neblahý pocit, že si tu (zatím ještě) nerozjetou vlastní firmu jednou budu pěkně vyčítat… Ale pak mi v hlavě začnou naskakovat tváře studentů, pro které to celé dělám, a je to zase dobrý. Minimálně zatím :-)

Pokračování příště.

Katka Jiřinová
Ráda dělám věci, které mají smysl. A naopak. Ráda se směju a nesnáším energetické upíry.