Proč nepíšu aneb zamrznul ledoborec?

24.04.2016 22:05

Poslední dva týdny jsem tak trochu kašlala na updaty na Innomanovi. S tempem blogpostů jsem oproti loňsku zvolnila na jednou za 14 dní. A to jsem ještě blogpost, který měl být minulý týden totálně „zabila“. A i ten dnešní není ve čtvrtek večer, ale se skluzem. Proč to? Zamrzá nám ledoborec?

Dneska nemám ambici přinášet něco inspirativního, být vtipná ani sesumírovávat nějaké tipy pro studenty. Spíš jen stručné vysvětlení, co se to děje.

Zažívám si teď zajímavé období, ve kterém mi energie mizí rychleji, než je obvyklé. To, že lítám jak hadr na holi a žongluju x různých věcí, na to jsem vícero méněro zvyklá. Klasický akademický víceboj. Navíc letní semestr. Ten je vždycky podstatně větší nářez než zimní. Netřeba vysvětlovat, určitě v tom nelítám sama. Do mého pracovního koktejlu ale přibylo pár věcí, které tam dříve nebývaly. A tak trochu mi rozhodily můj balanc. O co jde?

Face to face se studenty
Na Managementu (3MA103) jsme zavedli diskuzi na bázi vyučující-student nad tématem osobní vize. Jeden na jednoho. Minulý semestr jsme to pilotovali o zkouškovém, tentokrát jsme udělali změnu a jedeme to v semestru. Od začátku roku 2016 tedy 3 cvika v rámci pilotu, 3 cvika teď, to máte nějakých 150 lidí. Když každému dáte i jen blbou čtvrthodinu, jste na nějakých 40 hodinách čistého času. Praxe je ale spíš takových 60 hodin, neb s některými studenty je ta čtvrthodina prostě málo. Přidejte si k tomu ještě nahrazení testů ústní zkouškou, kde získáte podobnou hodinovou nálož. A lusknutím prstů máte – oproti loňsku třeba – jeden měsíc v prachu.

Mimo hlavní proud
Hýbání ledoborcem spojuju především se změnami ve výuce managementu. Ale ono nejen to. Psala jsem tu už o tom, že rozjíždíme nový předmět – Kritické myšlení. Když se kouknu, co se děje kolem nás… no, prostě myslím, že tohle téma je hodně silné. Je to sice volitelný předmět, takže se pohybujem mimo mainstream. Ale přesto – nebo možná spíše právě proto – mě to dost pohlcuje. Tenhle semestr je „KriMyš“ otevřeno poprvé, takže tu máme další energetickou dardu. Tipli byste si, kolik času zabere příprava jedné hodiny? Není to úplně málo… Nejsem na to sice sama, děláme to v tandemu ve dvou. Ale tím, že si tenhle předmět pipláme a že nás to obě baví, tak rozhodně nejedeme časově minimalisticky…

Konstrikce času
Mám nepopiratelné genetické předpoklady být workoholikem. A myslím, že když nic jiného, mám na to velmi slušný náběh. Řekla jsem si, že pokud nechci shořet, budu s tím muset něco dělat. A tak jsem do diáře začala sypat více osobních aktivit, víkendy držím nepracovní a práci se snažím každý den utnout maximálně v šest. Ne vždy se to daří a hlava si stejně někdy dělá, co chce, a k práci ujede. A když přede mě postavíte nějakou novou smysluplnou práci, připadám si jako vyléčený alkoholik, kterému dobrosrdečně nalijete panáka. Taky ne vždycky zvládnu odmítnout. Nicméně pracovní čas je každopádně podstatně menší než dřív. Což má ten následek, že se mi do dne nevejde takové kvantum aktivit, na které jsem zvyklá.

cas_bomba

To, co jsem tu tak rozvláčně popisovala, znamená jediné. Dost silně bojuju s časem. To je asi jasné. Ale než to finálně podtrhnu, chtělo by to dodat i tu druhou stranu mince.

Radost až na kost
Bavit se se studenty mi dává hodně velký smysl. Znalosti se dají najít i jinde než ve škole a aby ta měla nějaký význam, je vztah učitel-student extrémně důležitý. Jeden ze základních kamenů, myslím. A navíc jsou ty rozhovory neskutečně inspirativní i pro mě. Když se podíváme na „KriMyš“, v nějakém příštím blogpostu poodhalím, jak válčíme na tomhle poli. Každopádně to podstatné, takový mix smysluplnosti a flow už jsem hodně dlouho nezažila! No a stáhnutí pracovního času dolu způsobuje to, že o trochu víc žiju, což není úplně na škodu. Vlastně ani pro moje působení v práci.

Sečteno podtrženo, jak je to s tím zamrzáním ledoborce? Pokračuje plavba...? Jasně, že pokračuje. S managementem možná pomaleji, než by se mi zamlouvalo, ale jede se dál. Hýbání kormidlem u takhle velkého předmětu není úplně trivka. Naštěstí to není jen o mně, díky všem spřízněným duším na palubě :-) Děje se toho docela dost. Akorát na to psaní blogu, na to teď tolik času nezbývá... 

Katka Jiřinová
Ráda dělám věci, které mají smysl. A naopak. Ráda se směju a nesnáším energetické upíry.