Proč je užitečné zahrát si Člověče, nezlob se

22.01.2015 19:53

Katedrální porada z minulého týdne pro mě byla velmi povzbuzující. Diskuze o výuce Managementu probíhala napříč generacemi a akademickými šaržemi a myslím, že velmi konstruktivně. Podmínka nutná, nikoliv však postačující. Jako start dobré, ale nebude to stačit. A povídání je jedna věc, co se stane dál, to je věc druhá. Navíc s novým šéfem vždy visí ve vzduchu riziko jménem Not-Invented-Here syndrom

No a pak je tu otázka mojí osoby. „Co to je sakra za cvoka?“ Červená opice z generace Y, těší mě. Generace Y je pojem asi známý, u červené opice se zastavím. Narážím tím na koncept Red Monkey od Jefa Staese, stačí pět minut jeho videa, kde vysvětluje, o co jde, a chytnete to.

Ve stručnosti. Existuje prales s bohatou druhovou diversitou. Kde vznikají nové druhy? Uprostřed? Ne. Vznikají tam, kde se prales potkává s jiným ekosystémem. Jef Staes používá metaforu pralesa, kde žijí hnědé opice, a moře, kde žijí červené ryby. Červená opice, která je jednou nohou v pralese a druhou v moři (OK, tak dvěma nohama v pralese a druhýma dvěma v moři), dokáže do pralesa přinést něco nového. Nápady. Obkoukne, co se jí líbí u ryb, myšlenku přizpůsobí a šup s ní do pralesa. Kde ji hnědé opice obvykle okamžitě zabijou. Někdy nejen tu myšlenku. Naštěstí tahle metafora má i alternativní konec, a totiž že červená opice najde, jak Jef Staes říká, průkopníka, který dá červené opici šanci. Pokud je myšlenka co k čemu a průkopník má dostatečný respekt u ostatních v pralese, najdou se následovníci, kteří myšlenku ve finále rozšíří, a nápad se ujme.

Hezká pohádka. A myslím, že na ní něco je. Nezvládla bych se zavřít na ekonomce v kanclu a ztratit kontakt s vnějším světem. To je důvod, proč na Management inovací zvu různé externisty, proč pro semestrálky hledám zadání z praxe, proč volám po diskuzi se studenty a proč jsem ráda, když můžu vystrčit čumák ven, třeba na Festival Česká inovace nebo na nějakou networkovací akci v Era světě. Takových lidí je na akademické půdě určitě spousta. S touhou změnit svět je to ale trošinku smrtelná kombinace. Uvidíme.

Dál je tu otázka, co to vlastně doprčic v praxi znamená, že jsem ten inovační manažer. Mimo toho, že mám to svolení a čest nabít si na inovaci Managementu kokos… Na VŠE „innovation manager“ na vizitce fakt nikdo nemá. Já taky ne. A zároveň moje postavení v akademickém potravním řetězci, jako člověka bez PhD, je asi tak kousek nad stonožkou.

Sečteno, podtrženo. Byla by chyba do toho vlétnout s horkou hlavou. Nestavíme jaderný reaktor, ale přeci jenom – redesign celoškolského předmětu není úplně sranda. Nejde to brát partyzánským způsobem. Dotkne se to celé řady lidí.

Pokud si stejně jako já potřebujete v hlavě srovnat, koho všeho se Váš inovační projekt týká, můžu doporučit techniku Stakeholder Map. Najdete ji opět v knize This Is Service Design Thinking a jsem hodně ráda, že jsem měla šanci učit se jí přímo od Marca Stickdorna na kurzu This Is Service Design Doing.

V čem technika spočívá? Zamyslíte se nad různými skupinami lidí, kteří jsou ať tak či onak zainteresováni do Vašeho projektu, a nad jejich rolemi a motivacemi. A vzájemnými interakcemi. To se tedy můžete zamyslet i bez Stakeholder Map, ale kouzlo spočívá v tom, že – stejně jako u řady dalších inovačních technik – máte v ruce noty pro společnou strukturovanou diskuzi. Takže z toho guláše, který máte na začátku pravděpodobně všichni v hlavě, vzejde něco učesaného a srozumitelného.

Kudy do toho? Nejdřív si vyjasněte rámec projektu a dejte dohromady seznam všech různých stakeholderů. Pro začátek doporučuji rezignovat na konkrétní jména a zamýšlejte se čistě nad rolemi a motivacemi. V druhém kroku využijte terč tří kruhů, který Vám umožní vizualizovat, kdo má na projekt jaký vliv. Pro budoucí použití je užitečné si popsat, co který kruh znamená, aby bylo jasné, co tím chtěl básník říci. A je taky docela fajn rozlišit si stakeholdery barevně na různé skupiny, pomůže Vám to uvědomovat si souvislosti. Ve finále se zaměřte na vztahy. Kde by mohl vzniknout konflikt? Kde je naopak synergie? Jestli si budete kreslit nějaké blesky a smajlíky přímo do mapy nebo si to budete psát bokem, to je tak trochu jedno. Důležité je se o tom pobavit.

Pojďme si to zase hned ukázat. Jak jsem to udělala já? Tohle je jeden z prvních nástřelů, co jsem si dala dohromady sama pro sebe.

Stakeholder-Map

Velmi důležité je s někým to probrat. Kdo byl první po ruce? Moji studenti, se kterými jsem akorát měla předmět Metody a techniky managementu inovací. Fajn, aspoň si to vyzkouší prakticky. Na co jsme přišli? „Vždyť Vám tam chybí Garant!?“ Jasně, to jsem ale pitomá, co? Blbě jsem si vydefinovala rámec projektu a Garant mi splýval s Autorem. Chyba. To je naprosto normální, stane se Vám to taky. Důležité je na to přijít včas.

Taky jsme objevili zajímavý konflikt: Inovační manažer – Student MNG1 – Vydavatel. Inovační manažer chce mimo jiné učebnici, která bude komunikovat svým designem a grafikou směrem ke studentovi, aby obsah snadno pochopil. To znamená, že knihu bude zpracovávat profesionální grafik, bude pravděpodobně aspoň částečně barevná a tedy drahá. Student chce takovouto knížku, ale zároveň chce, aby byla levná. No a vydavatel bude chtít, aby knížka dávala businessově smysl, takže se mu nebude chtít jít s cenou dolů. Znamená to, že bychom se do budoucna měli zamyslet nad inovací business modelu učebnice či hledání rozumného kompromisu. No a tak by se dalo pokračovat dál a dál.

Co je ještě užitečné si uvědomit. Nebudete kreslit jednu Stakeholder Map, ale budete jich kreslit víc, jak se Vám budou postupně srovnávat myšlenky. Když se kouknete na můj nástřel, zjistíte, že jsem v druhém kruhu část přelepovala, protože jsem potřebovala některé stakeholdery posunout. A že postavička Fundraisera je přebarvená z modré na zeleno. A v seznamu stakeholderů by to nešlo takto hezky barevně za sebou, kdybych si to předtím nepsala někam bokem na papír. A když už jsme u toho, vidíte, jak jsou stakeholdeři dole zhuštění? Bo by se mi tam prostě jinak nevešli. Je to jenom šablona, která Vám má pomoct, nenechte se jí omezovat…

Když to posuneme ještě o patro výš, je potřeba si situaci vyjasnit především se sponzorem projektu, tedy se šéfem. Který má zpravidla málo času a bývá zahlcen jinými starostmi. Prozradím Vám jeden trik, jak si získat jeho čas a pozornost. Jmenuje se Serious Play. Hrajte si a řešte tím problémy. Není to z mojí hlavy. Sebrala jsem to na školení Innovation Games, mimo to k tomu existuje super knížka, kterou můžu jen doporučit. Nepíše se v ní sice o Stakeholder Map, ale mimo dvanácti jiných technik tam jsou i tipy, jak ostatní přesvědčit, aby se na Vás nedívali jak na úplného blázna, když si chcete v práci hrát. Mimo to má Lego celou řadu Lego Serious Play, dost se mluví o gamifikaci (ano, zatím především mluví, já vím), existují konference na toto téma... Když lidi práce baví, je to na výsledku jednoznačně znát. Trend Serious Play se začíná postupně prosazovat.

K věci. Co jsem udělala? Potřebovala jsem vytvořit figurky, kterými bych mohla v průběhu diskuze pohybovat a měnit jim barvu, abych nemusela nic přelepovat či škrtat a ušetřili jsme tak čas. V inovačních technikách platí – všechno, co Vám pomůže, je dovoleno. Ukradla jsem tedy figurky ze hry Terra Mystica, co jsem dostala k Vánocům (mimochodem je to fakt hodně dobrá hra) a kde je spousta různých barevných kostiček, žetonků a panáčků. A pak jsem vzala takovou tu „žvejkačku“,  lepicí hmotu, co dokáže nedestruktivně lepit všelicos na ledacos. Když dokáže přilepit papírový plakát na dřevěné dveře, proč by to stejně tak nešlo s dřevěnými figurkami na papírovou šablonu? Pak už jen pár kousků čtvrtky a fixa no a je to. Máte figurky, se kterými můžete šoupat dle libosti a zároveň u nich měnit barvu.

Stakeholder-Map-Game

Je to vlastně takové lepší Člověče, nezlob se. A je docela fajn si na začátku se šéfem ujasnit, jestli se vyhazuje nebo ne :-) To, že mají figurky siluetu člověka, je jedině dobře. Pomůže Vám to myslet na to, že se bavíte o lidech (!) Když jsem psala Marcovi Stickdornovi email: „Díky za šablony, pomohlo mi to u mého projektu,“ přišla mi obratem odpověď: „Super, můžu tvojí fotku použít? Právě chystám článek o Stakeholder Map…“ Tak to třeba nedělám úplně tak špatně.

Posunuli jsme se tedy zase kousek dál. Upravili jsme seznam stakeholderů a pobavili se o motivacích. A celou mapu jsme přetransformovali tak, aby nám pomohla vydefinovat core tým, který se bude pravidelně scházet. Takže se nám třeba Student MNG1 posunul z centra, kde je nyní core tým, do druhého kruhu, kde jsou všichni, co mají na projekt extrémní vliv. Ale jak říkám, zdaleka ještě nejsme se sestavováním Stakeholder Map a analýzou vztahů u konce… Navíc, až se dostaneme od rolí k lidem z masa a kostí, zjistíme, že někteří budou zastávat rolí více, a to teprve začne ta správná legrace.

Když se tak na to koukám, je to zajímavá pavučina vztahů. Plus na akademické půdě je ještě potřeba počítat nejen s klasickou hierarchií, ale i přičíst si vztahy nadřazenosti a podřazenosti plynoucí z akademických šarží. A to jsme ještě nezohlednili to, že ono je to v praxi zpravidla ještě všechno dost jinak (ne, opravdu se nesnažím naznačovat nic o homosexuální orientaci či prodeji drog). Vítejte v džungli. Kdybych si měla vsadit, na čem se při rozhýbávání ledoborce vysekám, budou to vztahy a lidi. Co s tím? Rozumné by asi bylo uklidit se někam do rohu. Nojo, jenže odtud se svět mění dosti obtížně. Inspirativní je pro mě v tomto citát „úžasné Grace“ Grace Hopper: „Jestli je to dobrý nápad, jděte do toho a udělejte to. Je mnohem jednodušší se omluvit, než žádat o povolení.“ OK. Hele já myslím, že změnit Management je fakt dobrý nápad!

Katka Jiřinová
Ráda dělám věci, které mají smysl. A naopak. Ráda se směju a nesnáším energetické upíry.