Příhody s vrátnými aneb opravdu by mě zajímalo, co si o mně ten pán myslí…

18.06.2015 21:24

Koukám tak na minulé blogposty: #AplausProSchollku, z toho jsem hotová pořád, zavalení semestrálkama, nový předmět Kritické myšlení… No, myslím, že je nejvyšší čas to tu zase trochu odlehčit. Dneska to bude o mých příhodách s pány ve vrátnici. Jako studenta mě ti pánové nechávali naprosto chladnou. Naše vesmíry se absolutně míjely. Situace se dosti změnila, když jsem se stala akademickým pracovníkem…

Začnu trochu od lesa. Nebo spíš od ČVUTu. Tam se můj vesmír s vrátnicí totiž protínal. A byla jsem zvyklá na nonstop provoz. Když bylo potřeba zamakat a zůstat v práci do noci, prostě jsem došla na vrátnici a tam mi taková hodná postarší paní řekla: “Ale samozřejmě, jen to Katuško moc nepřehánějte, ať se taky někdy dostanete domů,” a když jsem pak odcházela, dostala jsem třeba upletené ponožky. Dosti mě proto šoklo, když jsem zjistila, že na ekonomce to funguje výrazně jinak. Ne že bych tolik bazírovala na pletených ponožkách. Ale v deset večer prostě musíte být z baráku. Ať se děje, co se děje. Přibližně v půl desáté se ekonomkou začne ozývat takový divný rozložený akord, něco jako začátek Ovčáků, kterým se pán na vrátnici snaží všem nočním tvorům naznačit, že by už měli vypadnout. A čím víc se desátá blíží, tím důrazněji se Ovčáci ozývají…

Střih. Když jsem byla malá, maminka mi dobrosrdečně říkala, abych nestrkala ruce do malty, protože mi „SEŽERE RUCE!!“ Přišlo mi to… překvapivé. Dost dobře jsem si v těch pěti letech nedokázala představit, jak by to jako ta malta mohla provést. Sežere – čím jako? Bujná fantazie ale pracovala už tehdy. A s mamky výrazem ve tváři nebylo nejmenších pochyb o tom, že při strkání rukou do malty by se prostě stalo… no něco hrozného. Dost podobně to mám tady na ekonomce. V deset hodin večer musím být z baráku, jinak… jinak… nevím co jinak. Mi vrátný sežere ruce? Ne, to je blbost. Nevím, ale prostě se stane něco strašlivého.

Tenhle pocit je ještě trochu umocněný tím, že vrátných se střídá několik a jeden se na mě kouká tak nějak… divně? Nedůvěřivě? Podezíravě? Kouká se tak na všechny nebo jenom na mě? Fakt by mě zajímalo, co se mu asi tak honí hlavou. Vždycky si tak zpytuju svědomí a vybavuju si všechny svoje dosavadní příhody s vrátnými. A teď nemyslím ty situace, kdy se za pět minut deset snažím při průchodu kolem vrátnice dělat, že jsem neviditelná, ale vrátný mě stejně vidí a na moje „na shledanou“ mě zastřelí pohledem.

Příhoda #1: Když musíš, tak musíš
Přestože normálně mám dost silnou averzi k riziku, není úplnou výjimkou, že z práce odcházím těsně před tou desátou. To je jedna z těch akademických svobod. Někdy si můžete přispat, někdy si můžete skočit na úřad, někdy si dáte po-o volníčko, někdy přes den schůzkujete mimo školu. Ale odmakat si to prostě musíte. Takže pak nastává to plížení kolem vrátnice a střílení pohledem. No jo, ale jednou Vám takhle dojde, že ráno potřebujete tisícku hotově a že by se Vám hodně hodilo vybrat si z toho bankomatu, co je těsně před vrátnicí… Nikdy ten bankomat nepípal tak nahlas…

Příhoda #2: Jdu si pro tebe!
Jsem v kanclu a finišuju něco, je jedno co. Ozývají se ti jakože Ovčáci. Poprvé. „Ježiš, to už je tolik?“ Podruhé. „Anooo, vždyť já vim…“ Potřetí. „Hele ale já tohle prostě MUSIM dodělat!“ Počtvrté. „Jak to mam asi dodělat, když tu furt Ovčákujete?“ Popáté, pošesté… Najednou se mi otevřou dveře kanclu a v nich pan vrátný. Významně poťukává na hodinky a ve tváři má grimasu, ve které se tak zvláštně kombinuje zlověstnost a úžas. „Ty vo*e, on mi jde sežrat ruce!“ Strašně jsem se ho lekla. Hlavně proto, že bylo teprve 21:45. Podlé.

Příhoda #3: Příchod
Když Vás vrátný zabíjí pohledem, když těsně před desátou odcházíte, to je první level. Když tou samou dobou přicházíte, postoupili jste do levelu dalšího. Potřebujete si jen vyzvednout něco v kanclu… Nic, to stejně nevysvětlíte.

Příhoda #4: Předávání výkupného
Jednou v podvečer se mi na dveřích kanceláře objevil vyděračský dopis. Moje fixy byly v ohrožení života. A netrvalo dlouho a objevil se dopis č. 2. V této kritické situaci jsem přistoupila na výkupné a rozhodla se ho vrátnému předat. Nebylo to snadné rozhodování. A jako bylo mi jasné, že vrátný asi nebude hlavou celé krakatice… Ale byla to jediná možnost, jak své fixy dostat zpět, pochopte. S vážnou tváří a spikleneckým mrknutím jsem vrátnému předala pastelkou namalovanou milionovou bankovku a pěkně poprosila, jestli by mi ty fixy nemohl dát… Byl samozřejmě úplně mimo a s vtípkem neměl nic společného :-) Jo, díky. Tehdy jsem u něj asi definitivně získala nálepku „šílenec“.

Příhoda #5: Požární alarm
To si takhle vesele skartujete a skartujete a najednou se spustí požární alarm. Jako můžu za to, že je ta místnost se skartovačkou malá a že to při skartování práší? No jo, ale vysvětlujte to… Jestli jste někdy přemýšleli nad tím, jestli požární alarmy na ekonomce fungujou, tak fungujou. Začnou se spouštět takové protipožární bariéry a po chodbách se nese hlášení v duchu „okamžitě opusťte budovu“ a pak myslím ještě něco o evakuačních východech. #VyzkoušenoZaVás.

Příhoda #6: Ehm, další požární alarm
Občas mě popadne tvořivá nálada. Kdo tím taky někdy trpí, toho asi nepřekvapí fakt, že je sem tam potřeba některé kreativní počiny přelakovat, aby nedošlo k rozmazání. Před nějakou dobou jsem potřebovala jeden takový kreativní počin přeláknout. V práci, dárek pro kolegu. Jako napadlo by Vás, že ty čidla budou reagovat i na bezbarvák ve spreji? Dobře, tak trochu víc bezbarváku… Hmm, prý mi při příchodu budou šacovat kabelku a neprojde mi už ani sprejová šlehačka. Ach jo.

Příhoda #7: Dvě věty na chodbě
Spěcháte, běžíte po chodbě, a když míjíte vrátného, který zrovna prochází kolem Vás, tak zahlaholíte: „Dneska bez požárů, všechno v pohodě…“ „Dost těžko se tomu věří, když Vás vidím běžet…“ Jo, to dává smysl...

Vrátných je, logicky, na ekonomce víc. A všechny příhody samozřejmě nebyly s „tím jedním“. Ale vždycky, když na mě „ten“ pan vrátný tak divně kouká, tak si tak říkám: „Jestlipak oni si ti vrátní mezi sebou taky sdílí.“ Stejně jako si sdílí studenti o učitelích, učitelé o studentech… Je i nějaké vrátní o učitelích? Tiše doufám, že nesdílí. Ale proč tak divně kouká? No, půl desáté, myslím, že bych měla pomalu jít... :-)

Katka Jiřinová
Ráda dělám věci, které mají smysl. A naopak. Ráda se směju a nesnáším energetické upíry.