Mnohavěžok zdraví Šalingrad aneb proč jsem jela do Brna

12.03.2015 20:46

V Brně je mi dobře. Vždycky když vylezu z vlakáče, pohltí mě taková ta zvláštní symbióza lidí, aut a šalin. Lidi jsou celkově tak nějak víc v pohodě a víc se usmívají. Jen se teda vždycky trochu bojím koupit si lístek na MHD v trafice. I když si myslím, že má plzenština je ještě dostatečně zpěvavá a stále ještě říkám „tuto“, náplava v stověžaté matičce už jsem relativně dlouho a člověk načichne a přizpůsobí slovník i intonaci. Vlastně nikdy nevím, jestli slovo „šalina“ může říkat i někdo, kdo není z Brna a jestli je pro mě nebezpečnější říkat „tramvaj“ nebo „šalina“ s cizáckým přízvukem. Ještě že existují ty jízdenky přes mobil.

K věci. Minulý týden jsem tedy do Brna opět po nějaké době zavítala. Je pro mě neodmyslitelně spjato s dobou, kdy jsme psali Skvělé služby, což byla velmi fajn doba. A protože další knížka je na obzoru – třebaže zatím dost vzdáleném – cesta do Brna zkrátka nutně musela přijít :-) Cíl výpravy byl trojí. Ale řeč dnes bude jen o jednom z nich. Teda, o dvou. Ale začneme postupně.

Prvním důvodem byla schůzka s Janem Řezáčem. Honza na konci minulého roku vydal knížku Web ostrý jako břitva, možná už jste ji také zaregistrovali. Co je podstatné, je ochotný se mnou sdílet. Fajn. Díky! Asi by bylo dobré ukázat si, proč je to sdílení pro mě tak důležité. Ne, nebojte, není potřeba znát nic odborného o webech.

Mrknem se na knížku spíš z hlediska její grafiky a taky trochu pohledem interakčního designu. Doufám, že jsem Vás uklidnila :-) Jestli si pod tím neumíte nic představit, buďte v pohodě. Dnes budu málo psát a spíš si to ukážem na fotkách. Bude jich docela dost, takže dneska nekreslím. Jo a předem říkám, že nejsem specialista ani na grafický ani na interakční design, jsem jen amatér nadšenec, tak to berte trochu s rezervou, hm?

První, co Vám v hlavě naskočí, je něco v duchu: „Ježiš, oni mi tu knížku prodali rozbitou!?“

koptska_vazba

Jen co knihu otevřete a položíte někam před sebe, dojde Vám, že to byl záměr. Knížka se prostě sama od sebe nezavírá. Myslím, že se tomu říká koptská vazba, ale netahejte mě za slovíčko.

Když se pustíte do čtení, zjistíte, že se Vám grafika snaží pomoci udržet pozornost. Každá kapitola má třeba jasný barevný předěl a taky hlavní klíčová slova, která Vás navnadí, co v kapitole asi tak bude.

A když si kapitolu dočtete, dostanete naservírováno pro jistotu ještě shrnutí. Hondě výrazné. Ano, toto bude asi důležité si zapamatovat. Jasné jako facka.

Další věc, v knížce najdete Honzovo osobní poznámky, tipy a triky. Žiletka jako ikonka jen potvrzuje, jak hodně Honza na vlastní brand jede :-) Ale OK, proč ne. Z osobních poznámek si každopádně odnesete pocit, že se Vám asi fakt snaží něco upřímně sdělit.

Co mi ale přijde hodně dobré, Honza nechal do obsahu promlouvat i své kolegy. A tak v knížce čas od času narazíte na citáty lidí jako Jirka Sekera, Ondra Válka a od dalších. Chlapec asi neříká úplné koniny. Verifikováno. Príma. I když mi teda chvíli trvalo zvyknout si, že je to psané svisle.

Další relativně novátorská věc je využívání odkazů přímo v knížce. Včetně QR kódů. Když Vás zkrátka něco zajímá víc, můžete se přivzdělat. Snadno a rychle. Docela ráda bych tedy viděla nějaká data, jak to čtenáři používají nebo nepoužívají. Každopádně za mě hodně fajn záležitost.

Pak třeba ještě z hlediska grafiky. Dokáže mi udělat radost i jen taková blbinka jako je barevné číslo poznámky. Stalo se vám někdy, že jste se do poznámky začetli a pak hledali, k čemu v textu se to vlastně vztahuje? Tady se zorientujete hodně rychle.

No a naposled, i když je to asi spíš hned ta první věc, která Vás zaujme, když si knížku poprvé prolistujete. Knížka je přímo prošpikovaná ilustracemi. A někdy i dokonce i vtipnými. Což minimálně na mě funguje výborně!

Takže asi tak. Jistě, můžeme se bavit o tom, jestli už těch ilustrací a všemožných poznámek třeba není trochu moc. Jestli čtenáři používají ty QR kódy. A jestli ta koptská vazba – nebo jak se to jmenuje – fakt čtenáři přináší takové pohodlí při čtení, aby za to dal nějakou tu korunu navíc. Jenže ono kritizovat umí každý. Ale zvednout zadek a něco udělat, do toho už se pustí málokdo. Takže za sebe říkám: „Děkuji.“ Web ostrý jako břitva je pro mě rozhodně inspirací. A jsem hodně ráda, že mě Honza pustil pod pokličku, jak celá knížka vznikala a kolik co stálo energie a peněz.

Zároveň je ale potřeba jedním dechem dodat velké „Pozor!“ Přebírat věci 1:1 může být dosti ošemetné. Naše knížky budou mít jinou cílovku, styl psaní a vůbec celý důvod vzniku. Takže to není o tom, že jdeme tuto knížku tupě okopírovat a jen vyměníme „střeva“ a na desky napíšeme „Management“. Sorry, takto to fakt nefunguje.

OK, tak jak to tedy funguje? Tím se dostáváme k druhému důvodu, proč jsem jela do Brna. Moje druhá schůzka totiž byla s Vojtou Lungou, který nám dělal grafiku ke Skvělým službám. Ráda si o sobě myslím, že dotahuji věci do konce. V porovnání s Vojtou jsem však absolutní břídil. A jestli já jsem v oblasti designu amatér nadšenec, tak Vojta je prostě profík. Jak velké mají být okraje, aby čtenáři „nepadaly“ oči ven z knížky a udržel pozornost? Co musí splňovat font, aby se kniha čtenáři dobře četla a zároveň vypadala moderně? Jak se správně testuje, jestli grafika opravdu FUNGUJE? A je lepší v knize používat fotky nebo ilustrace, když chcete, aby Vaše kniha byla aktuální i deset let po vydání? Vojta tohle všechno ví. Někdy to třeba vezmu ještě podrobněji, rozhodně je co psát. Teď jen doufám, že nám spolupráce klapne. I když z vlastní knížky zatím nemáme ani čárku, námluvy započaly :-) Vize je prostě důležitá. No a o třetí schůzce třeba zase někdy příště. 

Katka Jiřinová
Ráda dělám věci, které mají smysl. A naopak. Ráda se směju a nesnáším energetické upíry.