Mám plné zuby melvilovských knížek, TEDů a success stories aneb koho mám na piedestalu

19.05.2016 21:39

Poslední dobou jsem dosti alergická. Alergická na čtení melvilovských knížek, na TED talky, na success stories, na konference a networkovací akce... Asi jsem dosáhla nějakého pomyslného maxima inspirace a další várky ve mně vyvolávají přehnaně podrážděné reakce.

Jasně. Čtení je bomba a Melvila miluju (!) TED je bohová platforma, inspirativní myšlenky rulez. A do silných příběhů se vždycky ráda zaposlouchám. No a bez networkingu to jde dneska fakt blbě. OK, všechno to beru. Ale – co jako? Tak to máme všichni načtený a naposlouchaný. Ale jak ty inspirativní myšlenky překlopíme do reálného života? Co na základě těch skvělých knížek vlastně kdo udělá?

Tady-jsou-škrtnuté-tři-odstavce-textu-které-by-mohly-působit-jako-hejt-což-nechci.

Samozřejmě, stále se ráda potkávám s lidmi – bednami. Občas takovou bednu potkám a jsem naprosto fascinovaná, když věcně a pohotově trefí hřebíček na hlavičku. Nebo když dokáže nějakou obsáhlou znalost zformulovat do jedné věty silné jako hrom. Nebo když propojí několik oblastí a objeví mi to, co je úplně jasné a jen jsem to zatím neviděla… To pak sbírám mandibulu z koberce a říkám si – wooow. Ať už je to životem otřískaný stařešina nebo klidně na druhé straně student.

S čím dál větší naléhavostí se ale na můj pomyslný piedestal dere jiný živočišný druh, než je člověk – bedna. Nejvíc sexy tvorem je teď pro mě člověk – makáč. Člověk, který je schopen něco udělat. Prakticky cokoliv smysluplného, je mi jedno co. Ale prostě UDĚLAT. Chci vidět akci. Velké věci. Kus pořádné práce. Dopad. Diferenci. Posun. Výsledky. Klidně (pro začátek) blbé, ale nějaké. Pak sebereflexi a celé znova…

makac

A je mi jedno, kde se to děje. Jestli se bavíme o podnikatelích a startupistech, kteří makají na svém. Nebo o inovátorech a intrapodnikatelích ve firmách. Nebo o pionýrech nových věcí ve veřejné sféře. Chci prostě makáče, který dokáže inspiraci vytěžit a přetavit do něčeho s hodnotou, ať už je to cokoliv a kdekoliv.

Slušelo by se teď zamést si před vlastním prahem. Což slibuju, že udělám, avšak ne vyloženě dnes. To je na samostatný blogpost. Teď snad jen možná k zamyšlení. Co následného se u Vás děje, když vsáknete nějaký inspirativní obsah? Sama si už pár měsíců cíleně a systematicky kladu otázky: Viděla jsem inspirativní video – co na základě něj u sebe změním? Dostala jsem pozvánku na akci - do jaké míry je to kecárna a do jaké míry dílna? Přečetla jsem knížku – co z toho použiju a jak? A kdy? A mám radost z každého prolinku, který se zadaří…

Na úplný konec už jen jedna ukradená myšlenka o lidech – makáčích od pánů Zeleného a Košturiaka:

Elbert Hubbard napsal v roce 1899 esej pod názvem Poselství Garciovi (A Message to Garcia). V tomto příběhu ze španělsko-americké války ve druhé polovně 19. století potřeboval americký prezident William McKinley doručit depeši vůdci kubánské povstalecké armády Calixtu Garciovi, který se skrýval na neznámém místě v kubánské džungli před španělskými vojáky. Prezident zavolal poručíka Andrewa Summerse Rowana a dal mu úkol najít Garciu a doručit mu zprávu. Rowan se neptal, kdo je Garcia, kde ho má najít nebo jak se k němu dostane. Převzal úlohu, odešel a za tři týdny se vrátil do Washingtonu s vyřízenou povinností, což umožnilo spojení americké a kubánské armády.

Svět podniků a podnikání bude jiný. Nebude možné detailně popsat strategické cíle  a přesné postupy k nim.  Pracovníci, kteří budou vyžadovat přesné instrukce, nebudou potřební, protože strategie bude často formulovaná následovně: „Najděte Garciu!“ Ti, kteří ho najdou a splní svou misi, se stanou lídry. Chybějí nám lidé typu Rowan. V podnicích i ve společnosti. Téměř každý chce přesné instrukce, analýzy a alibi pro případ selhání. Málo lidí má kreativitu, odvahu a schopnost převzít zodpovědnost za svoje činy. Musíme hledat odvážné Rowany, kteří umějí vyřešit problémy, které ještě nikdo před nimi neřešil a nepotřebují k tomu slávu a množství zbytečných slov.

Pokud byste si chtěli někdo přečíst primární zdroj, najdete ho tady. Ale ty dva odstavce jsou myslím podstatně lepší, Elbert Hubbard to kdysi psal dost horkou jehlou...

Dneska všechno, mějte se.

Katka Jiřinová
Ráda dělám věci, které mají smysl. A naopak. Ráda se směju a nesnáším energetické upíry.