Koně, upíři a nečekaní hosté na výuce aneb úsměvné situace, na které vzpomínáte…

31.03.2016 23:44

Když jsem před čtrnácti dny vykopávala do éteru svoji prosbu, aby se mi ozvali moji absolventi, byla jsem zvědavá, kolik lidí se mi tak ozve. Ozvalo se zatím 242 lidí a 3 trollové. Hezké skóre. A je to pro mě úplně bombové čtení, díky :-) Přijde mi škoda se nepodělit. Pro dnešek vybírám pár perliček z výuky, na které jste si vzpomněli, a přidávám svůj komentář. Třeba to někomu vyloudí úsměv na rtech i takto sekundárně :-)

Jdeme na to.

„Nácvik zákaznické cesty na dějové lince Bondovky. Viděl jsem řvát "BUM!!!" (a s nemalou chutí!) lidi, kteří předtím čtyři roky na přednášce nebo cviku ani nepípli :D“

:-) Tuhle aktivitu mam fakt hodně ráda. Popisovat to písmenkama je dost pitomé, je potřeba si to zažít. Pro přiblížení principu pro ty, kdo nezažili, využiju další komentář: Když jsme stali všichni před tabuli rozdělení do 4 skupin a museli jsme na Vaše znamení dělat různé zvuky.“ Skupin bylo pět, ale to neva. Podstatný je ten aha moment, který tohle cvičení má. Hodně silné. Po Vás jako vyučujícím to sice chce spoustu energie, abyste studenty rozhýbali, a možná i trochu kuráže, neb je možné, že budete považováni za cvoka :-) Ale ten aha moment za to stojí… Btw. U tohodle cvičení si v duchu vždycky říkám: „Teď. Teď kdyby přišla ta kontrola výuky…“

„Pamatuji si, jak jste imaginárně střílela vyrušující studenty. Ingenious.“

Jo, to je pravda, to asi občas dělám. Spontánně. Někdy si to možná ani neuvědomuju. Je to silnější než já. Můžou mě za to zavřít?!? Je to jen imaginárně, tak snad ne… :-)

„Za neco jste se pred celou aulou stydela az do zcervenani.“

Hmm, za co jsem se to sakra mohla stydět? Žádná psychojizva mi v tomto směru naštěstí nezůstala… V duchu teď zpytuju svědomí, v jakých situacích se to vlastně stydím, a přemýšlím, do jaké oblasti jsme se to tehdy na té přednášce vlastně dostali. A trochu se bojím… :-)

„Myslel jsem si, že má prezentace je vážně super, no nebyla.“

Jsem ráda, že to píšete do kolonky „úsměvná historka“… :-)

 „Jak jsme "jeli na koni" do Brna a rekla jste, ze uz si představujete, jak to budete cist na Borci…“

Variace na dané téma se mi v dotazníku objevila vícekrát. Pravděpodobně hodně silný moment. Pro mě koneckonců taky :-) Jsou takové situace, do kterých si jako přednášející naběhnete. Přestože studenti to v ten daný moment ještě netuší, Vám samotným v jednu šílenou vteřinu dojde, jakým směrem se budou následující minuty ubírat. A víte, že není cesty zpět.

Chcete po studentech, aby vymýšleli varianty, jak se dostat z Prahy do Brna. Poňoukáte studenty, aby byli kreativní, takže mimo vlaku, auta a busu berete i všechny ty koloběžky, koně a rogala. Ukazujete si na tom celý rozhodovací proces, povídání zleva, zprava. Když si pak do sálu řeknete o to, aby někdo vybral jednu variantu, nepřijde Vám nijak podezřelé, že se ozve: „kůň“. A vy to v blažené radosti, že někdo zareagoval, odsouhlasíte. A zatímco pusa pokračuje dál s přednáškou, v hlavě Vám dojde, že si na tom zvoleném rozhodnutí chcete ukázat, jak pracovat s rizikem. Takže ok, jdeme na to. Co všechno by se Vám mohlo stát, když byste jeli na koni z Prahy do Brna? Ve chvíli, kdy začnete řešit odrazky na kopytech, zvedají hlavu i zarytí fejsbukáři. A Vy víte, že budete slavní… Njn :-)

„Potkáváme se na chodbách vše, a vy si mě pamatujete, to mi stačí jako super historka :D“

Není to vlastně trochu smutné? Ale jako trénink na život asi dobrý… Furt to říkám, vystupte z tý řady! Vám se to asi podařilo :-)

„Dávejte si pozor na upíry!“

No a dáváte? Dávejte! Myslím ty energetické, pryč od nich… Nutno říct, že při čtení obdobného komentáře mi trochu zatrnulo, ale vlastně asi taky dobře: Koukám víc kolem sebe a snažím se zbavit upírů - zbavila jsem se svého přítele, který byl upír. Posunulo mě to hned dál :D“

 „Zveřejnila jste mi tahák na facebooku.“

Jo, to by mi tak bylo podobné :-) Ale určitě anonymizovaný, ne? To já bych si zase nelajzla. Asi. Myslím. Možná… Kdo má zájem, perličkky z taháků jsou tady. Trochu mě mrzí, že na Managementu teď nemáme písemky ani testy, kde by šlo s taháky zase pracovat. Budu to muset nějak převymyslet…

„Pokud me neznate. Jmenuju se Katka Jiřinová. Jsem vaší přednašejici. (zaverecny test 13 tyden vyuky)“

Tak tohle sice říkám jako vtípek. Na druhou stranu, já bych řekla, že jsem se s některými ten třináctý týden fakt viděla poprvé…

„Měla jste tričko "Hrabe mi" :-)“

Myslím, že je užitečné, když studenti vědí, na čem jsou :-)

 

hrabemi

 

„Jednou jsem na test z Mng. Inovací vlákal bezdomovce, který ode mě před testem u školy loudil cigaretu, přesvědčil jsem ho, že bude alespoň zábava. Pamatuji si pak, že měl test hotový poměrně rychle, s tím, že to zas tak těžké nebylo. Test podepsal jako Jan Zcestovalý. Snad jsem Vám tím nezpůsobil velké problémy při hledání, o kterého studenta šlo :-)“

Och ano, jistě. Ta úsměvná epizoda s bezdomovcem, samozřejmě. I Vy jeden uličníku, tak to jste byl Vy….. Ne! Kecam. COŽEE?!? Bezdomovec na výuce?! Aaaaa!! /panika/ To má být true or false? Nejde o to, že bezdomovec, jsme veřejná vysoká škola. Ale jak to, že to nevim? Odevzdané zadání navíc jsem ochotná připustit. Říkala jsem si, že jsem asi omylem dala jednomu studentovi dva odpovědní archy, a byla jsem ráda, že to ten dotyčný nezneužil a jen udělal malý vtípek. A ono tohle. No ty jo. Uuu. Sakra. Jak teď z toho ven? Říct, že mezi zbývajícími sty studenty nijak nevyčníval? Zkusit to zamést pod koberec, že si zrovna tohoto – v tom kvantu bezdomovců, co mi chodí na výuku – nevybavuji? Říct, že jsem byla trochu unavená? Trochu víc unavená? Dostal jste mě, thumbs up ;-)

„Možná jak blikal projektor tak, že jsme museli zjišťovat, jestli nemáme mezi sebou epileptika... :D“

Jsem ráda, že vzpomínáte s úsměvem na rtech. Ale upřímně, nemyslela jsem to jako fórek. Mně tam vepředu bylo dost horko. V hlavě mi užuž začaly nabíhat katastrofické scénáře, v duchu jsem si opakovala základy první pomoci a fakt mi nebylo dozpěvu. Njn, jeden blbej zážitek a bujná fantazie. Naštěstí zafungovala strategie vypnout-zapnout a mohli jsme jet dál. Uff.

„Ty lístečky s přítomností, vždycky jsme se spolužáky něco dokreslovali.“

A já se tím vždycky dobře bavila :-) Díky.

„No když nešel dobře ten projektor. Nebo když jste měla hlad :) Když jsme psali průběžný test tak jste asi byla největší opora, protože jste se zdála být z toho víc nervózní než my. (zdálo se mi, nevím jestli to tak bylo)“

Vám přijde úsměvné, když má vyučující hlad?! Jen si to představte. Lítáte jak hadr na holi. Učíte několik hodin za sebou. V krátké přestávce, kterou máte k dispozici, si přijde nějaký student povídat nebo něco řešit a Vy ho nemůžete poslat do háje. Nová hodina začne ani nevíte jak a vy si pomalu ani nestihnete dojít na záchod, natož si dát něco k jídlu. A pak další přestávka a další příjemné popovídání, které nemáte sílu přerušit, a třeba zase další výuka. Na které si do první řady sedne suverén s navoněnou sváčou… jako tohle není vtipný! Nepohoršuje mě, když studenti na výuce jí. Ale ať se aspoň rozdělí! Myslím, že i pro studenty je tak nějak bezpečnější, když vyučující není hladový a tudíž podrážděný a agresivní :-)

„Já Vám to, Lukáši, nemůžu dát :)“

Mám pocit, že z momentu, kdy jsem Vás musela vyhodit od zkoušky, jsem paradoxně možná já ten s větší psychojizvou… :-) Každopádně jsem ráda, že zrovna na tenhle okamžik vzpomínáte s úsměvem. Pro mě je každé vyhození studenta otázkou málem nervového kolapsu.

„Rozdavala jste testy a nejaka studentka vam rekla, ze vas chce na ucho jeji kamarad, ktery ma zpozdeni a vrazila vam telefon do ruky… :)“

Jako, překvapilo mě to :-) Kolik diváků-posluchačů míváte při telefonování Vy? Já tehdy měla tak stovku :-) Milý malý výlet z komfortní zóny.

Jedna úvaha na dané téma. Pokud v tramvaji nechtěně posloucháte telefonní rozhovor někoho jiného, je Vaše pozornost větší, než když se vedle Vás baví dva lidé. Protože slyšíte jen půlku a nutí Vás si to domýšlet tu druhou. Vybavuju si, jak tehdy pozornost lidí v aule rázem vzrostla. Což mě teď vede k nápadu, jestli bych přednášky jako přednášející neměla celé protelefonovat s nějakým spřízněným kolegou. Který by koneckonců mohl mít přednášku zase na druhé straně drátu… No nic :-)

„Dodávka jídla poslíčkem na hodinu v rámci externisty, který přednášel.“

Začínal tehdy rohlik.cz a s přednášejícím jsme testovali slogan „Doručíme až k Vašim dveřím.“ Napsali jsme do poznámky „Dveře do posluchárny D v Nové budově VŠE, přednášející.“ Zvládli to :-) V kontextu předchozího upozorňuji, že jídlo nebylo pro mě, takový střelec zase nejsem :-) Externista hned po přednášce musel mizet a slíbil doma, že bude mít nakoupeno. A neměl. V porovnání se zrušením přednášky externisty mě drobné vyrušení rohlik.cz nechává naprosto chladnou…

To je dneska všechno. Snad Vám to aspoň trochu zvedlo koutky a dodalo aspoň trochu energie :-) Mějte se.

----

Kdo jste mi do dotazníku dal, že chcete zůstat v kontaktu a nechali jste mi maila – Ozvu se. Jen nevím kdy, teď je toho trochu moc… strpení prosím. Díky.


 


 


 

Katka Jiřinová
Ráda dělám věci, které mají smysl. A naopak. Ráda se směju a nesnáším energetické upíry.