Jednou nohou venku

04.12.2014 16:14

Zůstat na VŠE či nezůstat, toť otázka, kterou si klade dost lidí kolem mě. A já nejsem výjimkou a kladu si ji taky. Nebo spíš, do nedávné doby jsem si ji kladla. Teď už mám rozhodnuto. Lidi kolem mě možná překvapí, do čeho se jdu pouštět, takže cítím potřebu trochu osvětlit, jak se mi to postupně srovnávalo v hlavě. 

Odejít či zůstat?

7. července  Šok na úvod
Nový šéf vyhodil sekretářku naší katedry. Dnes možná aspoň částečně chápu kontext, ale stále si myslím, že to bylo dost nešťastné rozhodnutí. Nezapomenu. 

Konec srpna – Dobrá myšlenka
Léto jsme přestáli a nový šéf přichází se svou koncepcí – zaměříme se na povinné předměty, hlavně tedy na Management 1, náš nejmasovější předmět. Jo, to je dobrá myšlenka. A mám se do toho významnou měrou zapojit i já. Aha. Ale já už na sobě jeden povinný předmět mám, Management inovací, ne?

17. září – Klobouk kouzelníka Pokustóna
Akademické plénum, kde se prezentovalo nové vedení fakulty, přineslo krásné vize a jeden kouzelnický trik: do jednoho klobouku dáme katedru managementu a katedru podnikové ekonomiky a vyndáme z něj novou katedru managementu, katedru strategie (čti podnikové ekonomiky) a úplně novou katedru, katedru podnikání. Cink. Ne, vlastně ještě ne, kouzlo má přijít na konci roku.

6. října  Černé pondělí
Tak na tenhle den hodně dlouho nezapomenu. Rozhovor se šéfem katedry. Inovace budou na katedře podnikání. Já ne. Bylo by prý lepší, když bych pro jistotu počítala s tím, že s inovacemi nebudu mít nic společného už od následujícího semestru. Polk. Zároveň, počítá se mnou na katedře managementu. Hmm, milé. Nesmím před ním brečet, nesmím před ním brečet...

7. října  Šachová partie, co šla mimo mě
To, co bylo na spadnutí několik měsíců, nakonec přišlo. Šach mat. Klíčoví lidé starého vedení katedry jsou odejiti. Ale pssst, ono se o tom nesmí moc mluvit, o těch důvodech. A už vůbec se nesmí říkat vlastní názor. Existuje totiž jen černá nebo bílá, stupně šedi se nepřipouští a obě strany hrají tvrdě. Ať je pravda kde chce, tahle tříměsíční šachová partie dost rozhasila vztahy na katedře.

14. října  Namlouvání pokračuje
Další rozhovor se šéfem katedry, jeden z řady. Věnuje mi fakt dost času. Asi mě na katedře opravdu chce. Přestože jsem drzá, říkám mu naférovku, co si myslím, mimo jiné i o něm, a dělám ostudu, když se nahlas směju. Začínám mít pocit, že vnímá, co říkám.

16. října  I o patro níž je veselo
Proč se v tomhle státě neumíme chovat k poraženým? Vůbec, ta akademická půda, to je divný svět. Člověk by řekl, že říkat nahlas svůj názor by zde mělo být skoro povinností. Jenže, někteří neumí mluvit nahlas. Jiní se bojí. A jiní zas nemají ten názor. A většina vlastně vůbec neumí naslouchat. Takže se spíš jen tak šeptají drby po kanclech…

Půlka října  Wtf, WTF, W T F !
Ta zrzavá bez háčku končí. Nová katedra podnikání prý bude bojovat s rozpočtem a řešení cestou neprodloužení smluv na dobu určitou je přeci logické... Ne, není! Místo abychom prstíčkem škrabali, aby u nás vzala aspoň mimosemestrál, pošleme jí do háje. Člověk uznávaný praxí i studenty, s mezinárodním přesahem, i to prokleté PhD už dneska má... Tohle bolí. 

Konec října  Nůž na krku
Další schůzka se šéfem katedry. Mám se rozhodnout, jestli chci být na katedře managemnetu nebo ne. Prý by ho mrzelo, když bych odešla. Beru si čas na rozmyšlenou.

29. října  Razantní "NE!"
Nabízím spolupráci na katedře podnikání, part-time. Ovšem tam se se mnou nepočítá. Jako, jsem odborník na inovace, to určitě ano, ale to víte, nemám to PhD, hmm, bohužel... No, nemám. A Wtf, WTF, W T F ! story mi opravdu dává vysokou motivaci ho dodělat. Ale mám dát vědět, jestli jsem ochotna pomoci s letním semestrem, který pojede ještě postaru. Jo, vedlejška Management inovací je mrtvá, to je snad jasné. 

(pokračování příště)

Katka Jiřinová
Ráda dělám věci, které mají smysl. A naopak. Ráda se směju a nesnáším energetické upíry.